Očima Martina Hekrdly
Protikorupční iluze

Nad policejní nadílkou obvinění všem pražským radním (koalice ODS a TOP 09), včetně primátora Bohuslava Svobody, si ještě užijeme úvah, kteří že to andělé zase vymítají jaké ďábly (nebo naopak). Kdo zase vytlouká klín klínem a mafii mafií? Pokračování ve zvěrstvu zvaném Opencard v překabátěné firmě, kde titíž lidé pod novou etiketou pokračují v téže činnosti díky týmž zadavatelům, nevypadalo ovšem dobře od samého počátku. A najde se pořád dost dobrých duší, které se zaradují, že nás "akce radní" spíše vzdaluje mafiánskému Východu. Snad. Ano. Ne. Uvidíme.

Divoký východ existuje. Bulhaři, skandující v ulicích nejčastěji slovo "mafie", nemyslí tím kupodivu tamní ČEZ jako celek, ale tuzemskou firmu TIM. Tato mafiánská struktura, založená bývalými námořníky a - mimo jiné - vlastnící třetinu bulharského ČEZ, již v roce 2005 figurovala ve zprávě amerického velvyslance Jamese Pardewa s názvem "Kdo je kdo v bulharském organizovaném zločinu" (zveřejnil server WikiLeaks).

Demonstrace Bulharů smetly Kirila Jordanova, starostu Varny, kde má český ČEZ elektrárnu, v jejíž dozorčí radě sedí Marek Hanč, tajemník pražského primátora Svobody. Největším věřitelem Varny je TIM. Demonstrace týchž Bulharů už předtím smetly pravicového premiéra Bojka Borisova, jenž ještě stihl bez výběrového řízení pustit TIM na výživné pozemky u sofijského letiště. Komu to připomíná rozhodnutí Topolánkovy vlády v demisi (2009) o nákupu letadel Casa k radosti Omnipolu, pak jde jistě o podobnost čistě náhodnou. Kdo nevěří, ať se zeptá Miroslava Kalouska a přečte si "standardní metodiku" ministerstva financí...

Ostatně Kalouskova (a pendrek Schwarzenbergova) TOP 09 už k policejnímu fičáku na pražské radnici vydala typicky "parkanovské" prohlášení: "Obvinění všech členů Rady hlavního města Prahy pokládá předsednictvo TOP 09 za nepochopitelnou kriminalizaci politického rozhodování demokraticky zvoleného orgánu." Ano, tak přesně Kalousek hovořil o útoku na "demokratické rozhodovací mechanismy" v kauze Casa. Má pravdu už podruhé? Má ji - s výjimkou odhadů růstu HDP - vždy a napořád? A má ji vůbec?

Země klasické korupce

Je-li zde něco jistého, pak je to ve veřejnosti značně rozšířená iluze, že přesměrováním našeho protikorupčního boje do rámce západních - samozřejmě vyspělých, ba dokonalých - postupů máme už skoro vyhráno. Houby s octem! To by loni v říjnu 2012 nesměl rezignovat na svoji funkci eurokomisař pro zdravotnictví John Dalli, zkorumpovaný lobbisty tabákového průmyslu.

Jistě, taková Francie zavedla povinnou registraci lobbistů již před 67 lety - a ničemu to nepomohlo. Transparency International stále mluví o netransparentním vlivu partikulárních výdělkářských zájmů na postoje francouzských poslanců a senátorů. A kdyby jen zákonodárců. Exprezident Jacques Chirac málem na stará kolena skončil ve vězení za to, jak nápaditě coby primátor Paříže používal metropolitní pokladnici k prospěchu své politické strany.

A když už jsme u těch Galů, u jejich "země klasické historie", mají tam aktuálně hned dva politiky chycené na hruškách. Socialistický ministr rozpočtu Jérôme Cahuzac rezignoval před týdnem, poněvadž je podezřelý z daňového úniku přes Švýcarsko. Jen si to představme v barvách: ministr rozpočtu - a daňový únik! Zrovna v době, kdy se prezident François Hollande pokusil zdanit bohatce 75 procenty (což mezitím spláchl verdikt ústavních soudců, takže je zvažována nová taxa ve výši 66 procent).

To není vše. Hollandův předchůdce Nicolas Sarkozy byl obviněn ve čtvrtek bordeauxským soudcem Jeanem-Michelem Gentilem v aféře Bettencourtová. Bývalý prezident totiž prý přesvědčil - "zneužil indispozici" - senilní majitelky firmy L'Oréal, miliardářky Liliany Bettencourtové, aby mu poskytla peníze na financování prezidentské kampaně 2007. Jeho advokát - některé věci tam "sprostí podezřelí" (Cimrman) přenechávají raději advokátům - hovořil jako kniha (nebo spíš jako Kalousek): "Zajímala by mě soudcova motivace. Soudce Gentil podepsal politický pamflet (...), ve kterém zpochybňuje politiku Nicolase Sarkozyho a jeho předchůdce."

Existuje i pěkná spiklenecká teorie, že si Sarkozy řekl o peníze i Kaddáfímu. A proto prý ve skrumáži při zadržení diktátora padl výstřel - z pistole agentky francouzské tajné služby! To ovšem není předmětem obvinění; možná proto, že by ta Mata Hari musela být věrně namaskovaná jako kosmatý arabský chlap. Nebyl to, hrom do toho, samotný Sarkozy? Se snědou tváří svých nomádských předků ze žhoucí uherské pusty?

Naše růžové cesty

Ale vážně. Je nutné si v české provincii uvědomit, že před korupcí rozhodně neutečeme geograficky, s pouhou znalostí, kterým směrem se jde na západ. A hůř: příliš nepomohou ani podrobně zpracované a tisíckrát vyzkoušené metody v boji s tamní korupcí, defraudacemi a tunelováním veřejných zdrojů. O žalostném výsledku těchto vyspělých zkušeností tam nezpravují čtenáře jen černé kroniky novin, ale i jejich přední - politické - stránky, ba sofistikované skládačky pod titulkem "Hlavní téma dne". Jsme totiž svědky systémového znaku euroamerické civilizace a nikoli jejích výstřelků.

Není to tak těžké pochopit. Nejpozději od první světové války (1914-1918) se vložil liberální stát do ekonomiky až po lokty, protože bylo nutné pevně organizovat přední linie i veškeré zázemí. Meziválečné rojení, nutnost čelit Velké hospodářské krizi (30. léta), organizovat druhou světovou válku (1939-1945) a následnou válku studenou (1947-1991), to vše si vynucovalo další angažovanost státu na všech tržištích. I neoliberární pokus "obnovit signály trhu" (od 80. let dodnes, krize nekrize) vždy probíhal za maximální účastí státní moci, často diktatorské (Pinochet, Suharto, Teng), autoritativní (jihovýchodní Asie) či aspoň tvrdé jako řemen (Thatcherová, Reagan, Jelcin). Plné nasazení byrokratických aparátů do "sociální" i "volnotržní" ekonomiky muselo vést k tomu, k čemu to vedlo. A v čem teď žijeme, aniž se o to prosíme.

Liberálové, šťastné to děti s hladkými čely, mají jasno: stačí vytlačit stát z trhu a máme po korupci! Příležitost (stát) dělá zloděje (byrokraty). Hr na ně! Bijte, nikoho neživte! Vedou se řeči o přísném oddělení veřejné sféry od ekonomiky, na lékárnických vahách se zkoumá střet zájmů - a celé národy jsou tak taženy na vařené nudli, voděny za nos.

Je to jinak. Odhlédneme-li od toho, že v 17. a 18. století direktivně zaváděli kapitalismus absolutističtí králové i revoluční diktátoři, pak napřed měl ve volné soutěži 19. století problém trh, a teprve potom se vrátil do hry stát takřka či naplno v diktátorských botách. Věci se - je mi líto - vyvinuly tak, že bez státních zakázek (a nejnověji i bez znovu a znovu nafukovaných bublin na finančních trzích) nelze zajistit přiměřené zhodnocení kapitálu. Prostě to nejde. A kdo chce rozpustit stát, zničí systém.

Nejlepší je tedy - a pokud možno na kameru - "bojovat proti korupci". Nevadí, že je to iluze v poměrech, v nichž je korupční podhoubí neoddělitelné od našeho konzumního štěstí. Ale starý aforismus tomu rozuměl: "Aťsi jsou naděje klamné. Alespoň nás povedou po růžových cestách."