Začalo u nás platit, že cyklisté budou smět v mnoha ulicích jezdit v PROTISMĚRU. Ta změna je hlubší, zásadnější, než se na první pohled zdá.
Když přijedete do Berlína, všude vidíte kola a kolaře. Kolo je samozřejmá součást tamního světa. V Praze a mnoha dalších tuzemských městech (snad s výjimkou Pardubic) rozhodně ne. Auto zde pořád symbolizuje převahu, moc, sílu a slávu. V hlavním městě se staví Blanka, neskutečně drahé tunely PRO AUTA. Blanka nepovede k tomu, že se město vozů zbaví, že je omezí, nýbrž k tomu, že jim pohyb usnadní. Pojede jich sem ještě víc než dosud.
Řidiči i řidičky, jak potvrdí mnohý aktivní cyklista, jsou tvrdí lidé. Dnes a denně se kolaře snaží nejen vytěsnit ze silnic ven, ale taky zastrašit. Jezdit na kole chce u nás pevné nervy a odhodlání.
Teď nastává změna. Šoféři a šoférky musejí dávat pozor i v jednosměrkách, jestli proti nejede kolo. Důsledky budou podobné, jak když se zavedla přednost chodců (těch chudáků bez auta) na přechodech. Dost jich skončilo pod koly. Ani teď se novinka neobjede bez obětí.
Je to změna zásadní. Říká: chceme cyklistovi dělat místo. Chceme, aby lidi radši jeli na kole než v autě. Děláme něco pro ně. A po řidičích chceme, aby se uskromnili, aby vzali ty podivíny bez motorů v potaz. Slabší se začínají vyrovnávat silnějším, menšina většině.
Převrat. Zatím na papíru. Časem snad i v hlavách řidičů, doufejme v to, my, kolaři.
