Hospodským, kadeřníkům, ševcům, opravářům a některým dalším živnostníkům se sníží „dépéháčko" z 19 na 9 procent. Kdo se těší, že dostane v hospodě levnější řízek, těší se marně. Ale může ho hřát u srdce, že stát třeba nebude z jeho daní platit podporu nezaměstnanému kuchaři či servírce.
Každé snížení daní je vždy dobrou zprávou. V tomto případě ale změna nemusí budit masové nadšení. Jen málokdy totiž vláda přizná něco tak upřímně, jako když teď dopředu říká, že se pohyb daní do konečných cen asi nijak nepromítne. I daňově osvobozený řízek bude stát tolik, co stál dosud řízek daňově spoutaný. Ušetřené peníze jen uleví hospodskému, aby v těžkých dobách nemusel zavřít svůj podnik.
ČTĚTE TAKÉ: Hostinským a kadeřníkům se uleví. Zaplatí nižší DPH
Z pohledu zaměstnance je to důkaz toho, že i v nouzi vláda trousí jen na jednu hromadu, těch zámožnějších. V protikrizovém balíčku nabízí podnikatelům leccos - rychlejší odpisy, snížení sociálního pojištění za zaměstnance, teď zase pro některé služby nižší DPH. Na nás, dělný lid, myslí jen opozice. Slibuje vyšší přídavky na děti, vyšší podpory v nezaměstnanosti, šrotovné při výměně starého auta za nové.
Věc je ale jako obvykle trochu složitější - a v době globální krize dvojnásob. Kdo rozdá státní peníze přímo lidem, tedy zaměstnancům, nezaměstnaným, ženám na mateřské, dětem či důchodcům, určitě je potěší, ale podpoří tím maximálně zaměstnanost v Polsku nebo v Číně.
Sedmdesát procent všeho, za co české domácnosti utrácejí, je totiž z dovozu: takže když si český zaměstnanec koupí dvě trička místo jednoho, čínská textilka přijme jednu šičku. A český konzument si tričko užije třeba cestou na úřad práce pro podporu, protože jeho zaměstnavatel mezitím zkrachoval.
V ekonomickém žargonu řečeno: nechce-li vláda lít peníze do černé díry a z druhé kapsy platit davy nezaměstnaných, musí směřovat fiskální impulsy do nabídky, nikoli do poptávky. Protože zatímco podpora nabídky má v takto proexportně orientované ekonomice efekt téměř stoprocentní, podpora poptávky zabírá zhruba z jedné čtvrtiny.
To je důvod, proč by nás měl v hospodě i stejně drahý řízek příjemně hřát v žaludku: tím, že jsme přispěli hospodskému, jsme v konečném dopadu ochránili hlavně svoji peněženku.
Ale to vše jsou jen šedá fakta a čísla, politika je strom mnohem zelenější. Proto je dosti pravděpodobné, že na podzim u voleb si většina dělného lidu uvědomí, že pár stokorun na vyšších sociálních dávkách by ho v kapse zahřálo mnohem bezprostředněji.
Foto: Lucie Pařízková
