Skončila jedna iluze. Okamžik o to trpčí, že nemohl přijít v příznačnější chvíli. Jen několik dní před dalším výročím 17. listopadu 1989 dostalo Česko danajský dar. Komunisti se vrátili z trestné lavice a naskočili zpátky do hry.
Vlád Moravskoslezského a Karlovarského kraje se ujaly socialisticko- komunistické koalice. Ve středních Čechách, na Vysočině či na Plzeňsku pak socialisty komunisti podpoří. Dostali jsme vzkaz, který jsme nechtěli a jehož jsme se báli. Komunisti tu byli, jsou a bohužel i budou. Dnes už je příliš pozdě.
Dlouho jsme si mohli myslet, že vymřou, zmizí v propadlišti dějin, nebo se snad nakonec přece jen zreformují. Nevymřeli, nezmizí, nezreformují. Naopak. Vždyť do vysokých křesel v Ostravě se po dvaceti letech vracejí bývalí komunističtí papaláši. Vlastně se není čemu divit - ve chvíli, kdy o volbě prezidenta "rozhoduje" někdejší svazácký aparátčík a bolševický poslanec Šlouf, kdy Václav Klaus komunistům před prezidentskou volbou v roce 2003 nadbíhal, aby sehnal potřebné hlasy, a pak je dále legitimizoval pozváním do Lán i na Hrad.
"Je potřeba oddělovat (...), KSČM na konci roku 2007 není komunismus, který jsme tu zažívali čtyřicet let," řekl prezident loni na podzim. Má pravdu - ale jen proto, že k tomu tato strana nemá příležitost a mezinárodní situace už je také jiná. Komunisti mění jen svůj marketing, nikoli ideologii.
"Kdysi by si byl pořádný komunista dal spíše vyříznout jazyk, než by se přihlásil k demokracii. Nyní se k ní hlásí desetkrát denně. Kdysi byli komunisté nervosní, když se před nimi promluvilo o svobodě. Nyní píší ohnivé verše na svobodu." To jsou slova Ferdinanda Peroutky z roku 1947. Jako by popisoval chování KSČ(M) v posledních dvou desetiletích. A jakási historická spravedlnost? Ta v případě českých komunistů zůstala vážně úplně slepá.
Nic na tom nezmění odsouzení pražského bolševika č. 1 Štěpána či prokurátorky Brožové-Polednové nebo nejnověji obžaloba bachaře Vondrušky (ostatně to, že je dnes poslancem, hovoří samo za sebe). To všechno byly jen výkřiky, pozdní záchvěvy hry na spravedlnost. Vyrovnání se s totalitní minulostí se u nás mělo rovnat vyhnití. Jenže rudé bakterie dokázaly přežít i 19 let. A ani nemusely strádat někde pod zemí. Celou tu dobu mohly veřejně parazitovat. A profitovat. Přišel nečekaný úspěch KSČ(M) ve volbách 2002. Pak první významná funkce: vědomě-nevědomý spolupracovník StB Filip se stal místopředsedou sněmovny.
Minulý týden komunisti dobyli další bašty. Teď už je otázkou času, kdy se objeví i v celostátním kabinetu. Záleží vlastně jen na sociálních demokratech, jestli třeba už za dva roky budou mít odvahu - o žaludku u Paroubkovy ČSSD netřeba mluvit - jim ty pootevřené dveře otevřít dokořán. Zkrátka, byla to iluze. A konec iluzí bývá smutný a trpký. Všechno hezké jednou musí skončit. Škoda.
Hezký týden
