Příběh romského prince z Rumunska pomalu končí. Přes všechnu pietu, vyplývající z jeho úmrtí, se nelze nepozastavit nad obrovskou dvoutýdenní show, která smutnou letní story doprovázela.
Zájem médií jistě trochu souvisel s okurkovou sezonou, ale divit se mu zase tak moc nelze. Desítky rumunských Romů se znenadání kvůli jednomu ohroženému příbuznému sjely a utábořily před vinohradskou nemocnicí v centru Prahy - a byl tu náhle úplně jiný, civilizační fenomén, než věčně omílaná a v tomto srovnání trochu nudná sociálně-ekonomická témata z Chánova či Janova.
ČTĚTE TAKÉ: Romové si odvezli rakev s ostatky svého prince
Romský princ zemřel. Po dvanácti dnech na přístrojích
Kdyby se k nám na přelomu července a srpna snesli návštěvníci z jiné části vesmíru, byl by to humbuk jistě větší, ale stylem referování by se zprávy o tom tolik nelišily. A zase není divu, když v centru Evropy na počátku 21. století chce někdo uprostřed metropole zakládat ohně a stanovat nebo když skupina Romů přijede do Čech mercedesy, ale překvapí ji, že by měla zaplatit za noc v kempu.
„To je ale přesně důvod, proč Češi jezdí do Rumunska - protože tohle všechno je tam ještě normální," říká můj redakční kolega, milovník rumunských hor. V každém případě je to připomenutí toho, že deset hodin cesty autem z Prahy jsou civilizační normy nastavené úplně jinak. A zpětně se tím plastičtěji prokreslují obavy původní evropské patnáctky z přijetí nevyzpytatelných Východoevropanů do EU (stejně jako třeba naše současné obavy z přijetí Turecka).
Blízké setkání třetího druhu, tedy rumunských Romů s českou relitou, bylo i přes tragičnost příběhu mnohdy úsměvné, když si policisté a komunální politici lámali hlavy, které české zákony a nařízení lze vůbec na tuto zvláštní návštěvu uplatnit.
Celý civilizační střet se naštěstí uzavřel typicky česky - hádkou politiků o to, kdo přispěje na převoz princova těla domů. Primátor Bém dva měsíce před volbami udělal gesto, které si chtěl ovšem následně nechat uhradit od vlády. A ministr Kocáb ho za to nařkl z populismu a s vymáháním peněz za humanitární gesto ho odkázal na rumunskou ambasádu.
Jak jen tohle vysvětlit skupině svérázných cestovatelů? Těžko, přetěžko, tak daleko civilizačně ještě nedospěli.
Foto: Robert Zlatohlávek
