Šárka Grossová už seděla na místě, když jsem vběhla do kavárny. Sešly jsme se v nákupním centru Arkády. Už to samo o sobě mi způsobilo křeče v žaludku, protože na těchto místech trpím lehkými fobiemi. Vlastně jsem v takovém typu kavárny seděla v životě dvakrát. A vždycky to bylo s touto ženou.
Poprvé si vybrala Tesco na Smíchově. Kdybychom měly víc času, zeptala bych se jí, co je to za podivnou zálibu - sedět u kafe, které vám uvaří mezi Albertem a Baťou. Grossová byla milá a v křeči. Jako ostatně už minule. Tentokrát si však dávala víc pozor na jazyk. Její známý mi říkal: "Dejte si bacha, ona se už naučila v tom mediálním světě chodit." Bylo to tak. Ne že by se do svých tvrzení vůbec nezamotala. Někdy to bylo až komické. Třeba když mi žena, která má jednu schůzku za druhou a (ten den) přichází domů po dvaadvacáté hodině, tvrdí, že „jo takhle na rodinu kdybyste se ptala, to jo. Ale na finance? Na to je Standa".
Stanislav Gross na peníze je zcela určitě, ale jeho žena taky. Dokonce mi s vážnou tváří tvrdila, že chce, aby se její děti učily dobře nikoli proto, aby jednou měly dobrou práci, nýbrž proto, aby podnikaly. Ale možná je to tak v pořádku. Paní Grossová - podle toho, co říká - toho (majetku) má tolik, že už se v tom sama nevyzná. Během rozhovoru nás vyrušil majitel kavárny (či možná to byl provozní) s nabídkou, zda může paní Grossové nabídnout něco lepšího, aby to dobře vypadalo na fotkách. Ta nechtěla.
Pan provozní se úslužně uklonil a dodal, že kdybychom si přáli "cokoli", stačí říct. Fotograf Tomáš Nosil ho ubezpečil, že si přejeme pouze klid k práci. Pan provozní odkvapil a já jsem mu za to byla nesmírně vděčná. Mohla jsem se dál ptát, jak se Grossovým vyplatila spekulace s pozemky. Bývalá žena premiéra vypila pomerančový fresh a presso, položila na stůl dvousetkorunu (s hrůzou v očích odmítla moje pozvání) a odplula. Nevím, jaké schůzky ji ten den čekaly, ale ona sama tvrdí, že nejlepší byznys je Amway. Prý dokonce lepší než politika.
