Od smrti Josefa Luxe uběhlo rovných deset let - a dodnes je to story jako hrom. Zootechnika z JZD Zálší doba nečekaně vynesla do funkce předsedy lidové strany, v níž se mu řadu let dařilo hýbat českou politikou. Pak ze dne na den složil funkce a rok na to zemřel na následky léčby leukemie.
Dopředu říkám, že mi Luxův politický styl moc neimponoval. Ale lidsky jsem ho měl docela rád. Kus toho Zálší v něm totiž zůstal i v době, kdy už se dávno - a čím dál sebejistěji - proháněl v pražských salónech. Proto si dovolím zneužít prostor této glosy ke třem velmi osobním vzpomínkám.
První je z roku 1995, z vánočního večírku KDU-ČSL. Lux byl jako obvykle ve svém živlu, do pozdních nočních hodin rozjařeně vyhrával na piano a pak před hospodou nedal jinak, než že zbytek flamendrů osobně rozveze domů. Počet lidí, kteří se tehdy dokázali vměstnat do jeho vládní limuzíny, bych už dnes mohl klidně uvést, neboť dopravní přestupek je dávno promlčen. Vzpomínám si ale už jen na udivený výraz vicepremiérova řidiče, který jsem sledoval, napůl sedě napůl leže na Luxově klíně.
Druhý výjev se mi vybavuje z června 1997. Lux mi dopoledne volal nazlobený do redakce. Ten den jsem s ním otiskl rozhovor, v němž vyzýval Václava Klause k odchodu z čela vlády. Snad se tehdy špatně vyjádřil, snad si to později rozmyslel, snad se při krácení rozhovoru jeho smysl trochu posunul. "Způsobil jste mi tím dnes na vládě nejednu pernou chvilku. Ale do Vltavy se snad kvůli tomu házet nebudeme. Mějte hezký den." A k této příhodě se už později nikdy slovem nevrátil.
A poslední vzpomínka je z října 1999. Lux byl tehdy už v Seattlu na operaci kostní dřeně, já měl dovolenou a přestavoval jsem chalupu v Humpolci. Redakce Lidových novin se ale rozhodla poslat mě do Ameriky udělat s Luxem první rozhovor po uzdravení. Byl jsem tehdy v kontaktu s Luxovou mluvčí Evou Rolečkovou a v montérkách a s rukama od malty jsem s ní denně konzultoval, kdy bude možné do Seattlu odletět. Vypadalo to, že to bude každým dnem, ale pak se to nějak začalo oddalovat...
Kdoví, jak by dnes vypadala česká politika, kdybych byl za Luxem do Seattlu přece jen odletěl.
Foto: archiv Týdne, ČTK
