Glosa
Smutný poslední projev Václava Klause

Je 1. leden, prezident promluvil k národu. Jeho projev je výjimečný tím, že na Hradu za chvíli končí. Sebe a své desetileté prezidentování nehodnotil. Škoda, bylo by dobré slyšet jeho sebereflexi. Místo toho nám nabídl svou představu, proč je u nás hůř.

Začátek a konec projevu se nesl v duchu dobrých zpráv. Hned v úvodu Klaus řekl: "Přes všechny problémy, které nás právě teď provázejí, neprožíváme žádnou katastrofu. Materiálně žijeme ve stavu, jaký žádná z generací našich předků nepoznala." To potřebujeme slyšet. A na konci své řeči vyhlásil dílčí amnestii, jež se týká trestů nepřevyšujících jeden rok. I to je cenné gesto, odpuštění potřebujeme všichni, má obrovskou hodnotu.

Jinak Klaus zůstal Klausem. Mluvil o jakýchsi "našeptávačích špatných nálad a namyšlených samozvaných spasitelích", kteří využívají toho, že "přešlapujeme na místě". Vůbec není jasné, o kom je řeč. Zní to po pravdě skoro jako nějaký blud. Bohužel, špatnou náladu lidem nemusí nikdo "našeptávat", stačí pozorovat, co se děje, číst noviny a dívat se na zprávy. Nejde o "našeptávání", ale o to, že se týden co týden dozvídáme, že tu byly ukradeny desítky milionů, tu miliarda. A my to platíme, nám se zvedají daně, poplatky, všecko možné.

Když Klaus začne hodnotit, všímá si (krom oněch záhadných našeptávačů) ekonomiky. Je to Klaus. Ani ho nenapadne vidět zemi jako prostor, kde jde taky o něco jiného. Třeba o právo, o přístup k právu. O rovné příležitosti. Firmy je u nás nemají, aby získaly zakázku, často musejí platit jakési výpalné. To hlavu státu nezajímá.

Vnímá však, že lidé nejsou spokojení. "Mezi vládou a opozicí a na ni navázanými či jí konkurujícími protestními iniciativami a hnutími je vykopán hluboký a stále více se rozšiřující příkop. I míra individuální nespokojenosti a občanského vzdoru přesáhla běžnou mez." To je pravda, Klaus to ví, stejně jako my. Neušlo mu to. Jeho vysvětlení?

"Nedokážeme táhnout za jeden provaz. Hledáme ta nejsnadnější a krátkodobě líbivá řešení. Závidíme jeden druhému. Nevěříme si. Vláda má jen malou většinu, je nesourodá a nestabilní. Má kvůli tomu spoustu starostí sama se sebou. Opozice je negativistická, nepřesvědčivá a realistické řešení problémů nenabízí." Mluví k lidem, ale ne o nich. Popisuje potíže politiků. Není jasné, proč by měli "táhnout za jeden provaz". To podstatné - jako celá léta - Klaus vynechává. Zem řídí politici jen zčásti. Možná víc než oni ji ovládají kmotři, šedé eminence, jiné než politické zájmy. Pořád dokola se to vrací. Tento fakt se vším souvisí, všechno ničí jak jed.

Ale ani slovo o něm. Místo toho zase nářek nad médii: "Veřejnost je dnes a denně mediálně bombardována katastrofickými zprávami a začíná být apatická a bez zájmu." To první sedí - a je to dílo politických stran. To druhé není pravda. Mnoha lidem to přestalo být jedno, jen nemají za všecky ty ódéesky a čéesesdé náhradu, které by věřili.

Příčiny? "Příčiny toho všeho hledejme v našem myšlení, ve ztrátě respektu k poctivé práci, v hluboké degradaci úcty, kulturnosti i chování nás samotných i světa kolem nás, v nekritickém obdivu k povrchnosti, okázalosti a líbivým gestům a ve ztrátě odvahy tyto jevy správně pojmenovat a vystavit se vulgární kritice a atakům, které současný elektronický věk dělá tak snadnými." Zas už není jasné, o kom a ke komu to Klaus mluví. Zřejmě k občanům jeho světa, jeho státu, ve kterém žijí zřejmě samí straníci, modří, oranžoví, rudí, černí...

Změnu prý přinese jedině "návrat ke starým dobrým hodnotám, tradicím, návykům, ale i povinnostem, které pod heslem modernosti a pokroku tak nezodpovědně znevažujeme a opouštíme". - Slabé. Střely mimo cíl. Mimo problém. Je to smutný poslední projev Václava Klause. Ale začátek a konec měl dobrý. Aspoň to.