Brněnský socialistický veletrh v Brně rozhodl o nejvyšším vedení ČSSD. Výsledek dává malou naději na to, že by se ČSSD měnila. Nejhůř dopadla volba předsedy: zvolena byla "kontinuita" - Bohuslav Sobotka.
Ne že by se Sobotka a jeho protikandidát na předsednickou židli Michal Hašek nějak zásadně lišili. Při hře "najdi deset rozdílů" by se nejeden politolog pořádně zapotil. Vypadají oba stejně nemastně neslaně. Nejsou to žádní lídři opozice, při jejichž projevu se třese zem. Když tento čtvrtek v pořadu ČT Máte slovo vystoupil penzionovaný Miloš Zeman, divák si nemohl neuvědomit ten propastný rozdíl. Bývalý předseda socialistů na sebe poutal pozornost jak zatmění Slunce. Dokázal předložit alternativní důchodovou reformu a zároveň logicky argumentovat. Tohle nehrozí ani u Sobotky, ani u Haška. Oba jsou to takoví ti celoživotní politici, kteří poté, co opustili školu, nic jiného než politiku nezažili - a je to vidět. Jistě: oba ovládají tahání za stranické nitě, ale tím to tak asi končí.
Sobotka má ovšem mnohem odpudivější politickou minulost. Byl prvním místopředsedou ČSSD za předsedy Grosse i za předsedy Paroubka. Je to jejich učenlivý pokračovatel. Podobně jako kdysi Stanislav Gross, i on má slušňácký, nevinný kukuč, který pořádně klame.
Sobotka není žádné neviňátko. Proslul vícekrát. Politika Grosse a Paroubka byla jeho politikou. Když na sjezdu Paroubka kritizoval, znělo to, jako by si pravá ruka, pardon, levá ruka, stěžovala na hlavu. Co lze Sobotkovi vyčítat, o čem víme? V roce 2006 tento "zapřisáhlý demokrat" těžce poškodil Evropské demokraty. Odmítl jim vyplatit 15 milionů, ač jim právo na peníze potvrdil i Ústavní soud. Konkurence se zkrátka musí potírat všemi prostředky, mínil zjevně vystudovaný právník Sobotka.
V druhé polovině roku 2006 si zase naklonil svého šéfa Jiřího Paroubka (který mu samozřejmě ve včerejší volbě dával přednost před Haškem). Odpustil 26 milionů na daních Paroubkovu příteli, hoteliéru Vlastimilu Dvořákovi. Kdyby kdokoli z nás Sobotku požádal, ať mu z daní odpustí stovku, hnal by nás svinským krokem, ale Paroubkův kamarád, hoteliér a dlouholetý spolupracovník StB, to je jiná, takovým přátelům se odpouštět musí.
V roce 2004 (to vládla Grossova suita) vláda podezřele levně prodala poloviční podíl v důlní společnosti OKD. Firma Karbon Invest státu zaplatila jen 4,1 miliardy, ale společnost Ernst & Young podíl odhadla na 24 miliard korun. Schválení privatizační smlouvy vládě tehdy navrhl ministr financí Bohuslav Sobotka.
Samozřejmě že vždycky bylo všecko v pořádku, Sobotka se nikdy ničeho nedopustil a dnes na sjezdu ČSSD vyzývá k boji proti korupci. Jako experty by si socialisté mohli vzít Vlastimila Dvořáka a Standu Grosse.
Z tohoto pohledu by býval Michal Hašek lepší variantou. Podobné maléry za sebou nemá, byť ho podporují taková oranžová, podezřelá, nedůvěryhodná esa, jako je hejtman Jaroslav Palas. Hašek se stal prvním místopředsedou a dá se čekat, že to v rozpůlené ČSSD bude skřípat.
Obyčejnými místopředsedy byli zvoleni Marie Benešová, známá svým tažením proti justiční mafii, Jiří Dienstbier junior, známý tím, že v Praze odmítl velkou koalici s ODS, Lubomír Zaorálek, Zdeněk Škromach, který vsadil na Haška, asi aby vypadal čerstvě, a Martin Starec.
Nadějí pro socialisty je zřejmě jedině Dienstbier. Jenže po pravdě: vítězství Sobotkova křídla dává tušit, že Dienstbier bude ve vedení hrát podobnou roli, jakou hraje v čele "topky" Karel Schwarzenberg.
