Všichni ve vládě samozřejmě vědí, že šlápli vedle s Alenou Hanákovou (TOP 09 a STAN, tedy Starostové a nezávislí) v čele ministerstva kultury. Vědělo se to hned zkraje loňského roku, kdy čerstvá ministryně v České televizi hájila takzvané církevní restituce - majetkové i peněžní - památnou větou: "Je důležité začít, třeba i vyplácením peněz, protože my nevíme, jestli do budoucna nastane čas, který bude finančně lepší, nebo naopak třeba ještě horší." No to je jasné, to přece neví ani ten Kalousek. Tak honem!
Je, myslím, přeceňováno, že tenkrát Hanáková - jako předkladatelka zákona - neměla o jeho obsahu a metodice ani páru. Na takové věci hlava ministrů, ba ani ministryň není, na ně mají v kancelářích celý aparát. A Hanáková má dokonce dva šmízově skryté, leč skutečné ministry: ekonomického náměstka Martina Sankota a zejména Stanislava Polčáka, starostu, jenž se stará. A o němž prý mluví jako o ministrovi všichni podřízení, vrátným počínaje. Nejvyšší resortní křeslo je přece politická pozice. A politika je švindl.
Velmi je naopak podceňována filozofická výbava Aleny Hanákové. Miluji její sentenci, která bude jednou - hned za Ionescovou Masakriádou a Havlovým Vyrozuměním - v českých čítankách: "Vyvlastníme jenom vlastnictví, které je skutečně vlastnictvím." A těsně vedle Procesu Franze Kafky mělo by stát pro poučení gymnazistů zaživa zklasičtělé "nastavování procesů", jímž Hanáková zdůvodňovala odvolání ředitele Národního divadla Ondřeje Černého. Ano, je třeba skutečnost chápat systémově i procesuálně, staticky i dynamicky, synchronně i diachronicky, potřebujeme-li nutně někoho vykopnout. Ministryně sice o tom nikdy nic neví, je ale "pevně přesvědčena".
Reálné je nemožné
Zdá se mi kruté shrnovat všechna kabaretní čísla Aleny Hanákové, co se jich jen pod ministerským šapitó, pod tím cirkusovým (ne)kulturním velkostanem, již odehrálo. Dělají to - žel, podle pravdy - jiní (například v posledním čísle časopisu TÝDEN (14/2013).
Vypočítavají, jak šafářka kultury obdivně přiřkla Německu Mozarta (a vzala ho tak verbálně Rakušanům). Nebo jak při návštěvě Soulu pojala úmysl odjet za 38. rovnoběžku, aby se pokochala Severní Koreou. Odolám pokušení vyslat ji tam právě teď, aby "nastavením procesů" na severu a třeba i "vyvlastněním vlastnictví, které je skutečným vlastnictvím", na jihu odvrátila aktuální nebezpečí jaderné války. Myslím, že by všechny válečné štváče svojí jedinou větou - a to jakoukoli - zcela odbourala.
Jsou tady nejméně tři problémy. Resortem - za prvé - zurčí miliardy na jedinečné, občas i nenahraditelné věci v institucích, v nichž je třeba řídit složité, většinou kultivované jedince. Ti se snadno nechají odstavit manažery s partami kamarádíčků, kteří si s kulturních zařízení dělají krmelce rozbujelým outsourcingem. Postavit na špici tohoto víru hladké čelo, které nechá vypsat tendr i na záskok v Labutím jezeře, snad přece jenom není možné. Tohle nemůže být pravda, to nesmí být z tohoto světa.
Druhý problém spočívá v tom, jak si v této zemi vážíme samotného pojmu kultury, jestliže její politická reprezentace vyhlíží tak nedotčeně, pokud jde o základní orientaci. Nechci se paní Hanákové dotknout, asi je hodná, přející a udělavá - však se při nedávném sporu o financování živé kultury snažila (bohužel tak, že zase vyšla najevo neorientovanost v tom, které úseky dané kulturní oblasti peníze potřebují akutně a které nikoli). V čele ministerstva se sítí národních institucí (divadlo, muzeum, knihovna, filharmonie atd.), jejichž definičním znakem je přesah všední každodennosti, jednoduše nemůže a nesmí stát.
Třetí problém, jedna potíž
Ano, je to nošení dříví do lesa. Jak bylo výše napsáno, všichni ve vládě o personální devastaci resortu vědí a občas - velmi zřídka - konstatují jisté výhrady. V kuloárech se ostošest jedná v jakýchsi vlnách o člověku, který by mohl Hanákovou nahradit. Ale navenek je to kalný čajíček. Předseda STAN Petr Gazdík není "blbý", jak o něm pravil exministr kultury , poslanec Vítězslav Jandák. Petr Gazdík - řekl bych já - blbého dělá, kdykoli předstírá, že výstupy Aleny Hanákové jsou daleko lepší ve vládě nežli v médiích a na služebních cestách. Nejsou, je to jak přes kopírák.
A jsme tu u třetího problému, který není náš. Je to problém politický, problém TOP 09 "s podporou Starostů" (a tedy i Aleny Hanákové). Problém pravicové politické strany, která již fakticky po ODS přebírá pozici lídra a hodlá se v ní pevně usadit. Logika říká, že tenhle tah na branku může na hanákovštinu také klidně "dojet". Nejsou lidi? Miroslav Kalousek si nevybral nikoho povolnějšího? Anebo neprosadil svého vlastního pohůnka?
Těžko říct. Možná však podceňujeme jistou TOP dovednost. "Topka" hravě zvládla v prezidentské volbě hypnoticky oddělit Karla Schwarzenberga od vlády. Skoro zvládá - i s pomocí knížecích mouder a "blbého" Gazdíka - oddělit TOP i ministryni od STAN. A v nejhorším asi všichni zvládnou předstírat, že Alenu Hanákovou neznají a nikdy v životě neviděli. Bylo by to sice vzhledem k dámě neslušné, nicméně u voličů asi zase účinné.
Je tu snad jen jedna potíž. Takový kabaret by byl ještě možná docela TOP, ale rozhodně už ne k smíchu.
