SuperStar na detektoru

"Svlékneš se?" "Ne." "Zvýší ti to popularitu, deska se bude lépe prodávat." "Tak jo." - Falešný detektor lži, na který tvůrci SuperStar posadili finalisty soutěže, odhalil možnou budoucí "odolnost" talentovaných teenagerů vůči manipulaci.

Poměrně vynalézavá dramaturgie soutěže se snaží přimět finalisty, aby se trochu odkopali v nějaké kratičké "dokrútke", ukázali svoji rodinu, kamarády, koníčky, nebo se svěřili, jak snášejí popularitu. V nedělním díle na ně ale připravili docela podpásovku. Prolhaný detektor lži.

Připojili je drátky a hadičkami na údajný polygraf. Falešný psycholog (mimochodem skvěle sehraný part) je pak neúprosně týral otázkami na tělo. Dívky s uzarděním přiznávaly, který soutěžící protějšek se jim líbí, chlapci připustili drobné zlozvyky, jako je kousání nehtů.

Neškodná hra se ale místy měnila ve scénky z obskurních výslechů v absurdním dramatu. Jen málokdo obstál. "Ne, ne. To je blbost, nesmysl, já fakt nejsem králík," dokola opakoval mladičký soutěžící Jan Bendig i přes neúprosné drnčení přístroje, který tak oznamoval, že soutěžící lže.

ČTĚTE TAKÉ: Třetí finále SuperStar: detektor lži a trenky Dary Rolins

Jestliže byla jedna z favoritek Monika Bagárová (jen aby drnčící přístroj umlčela) ochotná "přiznat", že by chtěla být kapr a že sní o tom zpívat v Ulánbátáru (aniž tušila jeho zeměpisnou polohu), pak visí ve vzduch otázka, jak v budoucnu taková superhvězdička zvládne tlak impresáriů, nahrávacích firem a médií.

Foto: Tomáš Nosil