Pátečník Jaromíra Slomka
Tak to chodí
10.03.2017 05:55 Glosa
Byla to minulou neděli velká sláva a nevšední podívaná, z poloviny platilo, že - slovy z Voskovcovy a Werichovy písně Strýček Jack - "pan starosta gratuloval, bučely krávy"; ve skutečnosti ržáli koně, kteří přivezli od Chrámu svatého Víta zvláštní náklad. Pravé věži barokního kostela svatého Havla na Starém Městě pražském byl po dlouhých letech vrácen zvon. Nikoli ten, který se za druhé světové války zalíbil wehrmachtu, nýbrž zvon nový, nesoucí opět jméno Václav. Tentokrát s výslovným odkazem na Václava Havla. Což je docela vtipné.
Náklady na jeho výrobu dosáhly ceny luxusního automobilu. Sbírku potřebnou k jejich pokrytí loni vyhlásila Nadace Charty 77, peníze se nakonec sešly v potřebné výši, a tak v innsbrucké zvonařské dílně Grassmayr mohli podle návrhu studia Olgoj Chorchoj (ve spolupráci s Alešem Najbrtem a Janou Bačovou Kroftovou) odlít pěkný kousek. Zvon bude činný čtyřikrát denně, ten, kdo by se k němu přiblížil na dohmat, mohl by si na něm přečíst známá slova o pravdě a lásce, které musí nad čímsi zvítězit.
Svatostánek, spojený dosud jen s Dagmar Havlovou (ta se předtím, než jeřáb zvedl zvon do výše, svěřila přihlížejícím, že tam před čtyřiceti lety dala pokřtít svou dcerku, prý "tajně"), bude tedy díky zvonu připomínat odkaz Václava Havla. Shodou historických náhod se tu zase potkává Havel s Havlíčkem - tak jako ve slavné písni Jaroslava Hutky.
Ze všech pražských chrámů si právě kostel svatého Havla zvolil roku 1848 smyslem pro humor vybavený Havel Borovský (jak se také podepisoval) za místo, kde se ožení s Julií Sýkorovou, dívkou bez věna. Vybral si nejen místo, nýbrž i oddávajícího, jenž si pro ten den musel Svatého Havla "vypůjčit" od faráře Ignáce Stelziga; své pracoviště měl jinde. Šlo o pátera Františka Řezáče, Havlíčkova spolužáka z kněžského semináře, jenž na rozdíl od slavného rodáka z Borové teologická studia dokončil. A tak tu 4. 3. 1848 (tenkrát to taky byla sobota) v 10 hodin stanul "Karel Oldřich Havlíček", jak uvádí matriční kniha, po boku s Julií, proti nim páter Řezáč, o dva roky starší než ženich, jehož přežije o 23 let. Svědky jsou Vilém Gabler, spisovatel a novinář narozený v témže roce jako Havlíček (zemře 41 let po něm), a historik V. V. Tomek (o tři roky starší než redaktor Národních novin, odejde na věčnost dokonce až ve dvacátém století).
Tento pražský kostel se k Havlíčkovi (na rozdíl třeba od Jana Husa, který v něm kdysi kázal a jehož jméno je v interiéru připomenuto) dosud nehlásí - přitom by se to dalo udělat podle příkladu Svatého Petra v Biskupské ulici, na jehož vnější zdi je od loňska kovová cedulka s nápisem: "V TOMTO CHRÁMU / SE KONALA 17. 11. 1873 SVATBA / ANTONÍNA DVOŘÁKA / S ANNOU ČERMÁKOVOU." Pěkný příklad hodný následování! Jestlipak se dejme tomu žižkovská radnice podobnou destičkou pochlubí, že se tam autor Zahradní slavnosti či Audience ženil dokonce dvakrát? Radnice, jak známo, stojí na Havlíčkově náměstí, za zády bronzového Havlíčka - hle, další volné spojení H + H.
Katolíci se na Karla Havlíčka Borovského snad už nehněvají. Nebo mu stále nemohou odpustit verše namířené proti Bohu (a císaři)? Nezamíchal je roku 2000 do svého havlíčkovského proslovu v Havlíčkově Borové sám kardinál Vlk? Zamíchal! Jen tak en passant tam pronesl: "Jakkoli mu náleží sžíravý epigram - ,Řeknu vám, až budu smít: / neníť Bůh a císař nemá být' -, v Národních novinách roku 1849 otiskuje výňatek z poslední vůle Bernarda Bolzana..." atd. O Havlíčkovi prohlásil tehdejší arcibiskup pražský velkoryse, "že nám má co říci i nyní". Po vydání Epištol kutnohorských si to klérus věru nemyslel. Byl Vlkův názor na Havlíčka názorem soukromým? To sotva. Takže svatohavelský kostel by malou cedulkou nic neriskoval.
Kdyby ten nový zvon nesl křestní jméno Havlíčkovo, kdyby se jmenoval nikoli Václav, nýbrž Karel, odkazoval by na muže, jenž do chrámu - na rozdíl od Václava Havla - prokazatelně (přinejmenším jednou) vstoupil. A jistě by v takovém případě mohl hlásat i poselství velkého satirika a novináře. Jaké? Třeba tyto verše ze Křtu svatého Vladimíra, jež by obstály i samostatně na odlitku z Innsbrucku: "Tak to chodí na tom světě, / každou chvíli jinák, / dneska ctí tě za svatého, / zejtra budeš sviňák!"
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.