V posledních třech měsících došlo k mnoha teroristickým útokům ve Francii, Anglii a Německu. Nepřišly jen tak nahodile, ale v období, kdy se ve Francii a Anglii chystaly volby. V Německu se rovněž blíží důležité volby, které rozhodnou nejen o směřování Německa, ale i celé Evropy pro následující roky.
Překvapivé je, jak tyto útoky zapůsobily na voličstvo. Místo posílení pravicových nebo populistických stran, které se zaměřují na boj s terorismem, došlo k opačnému výsledku. Ve Francii vyhrál Emmanuel Macron, který nepovažuje problém národní identity za důležitý. Theresa Mayová v britských volbách neuspěla tak, jak si představovala, a bude muset hledat koaličního partnera.
Na místě je otázka, kdo má ve skutečnosti z útoků prospěch?
Dvacátého dubna 2017 večer došlo ke střelbě na Champs-Elysées. Po výstřelech z kalašnikova zůstal na dlažbě policista Xavier Jugelé. Po dvou hodinách od útoku se za strůjce atentátu přihlásil Islámský stát. Načasování bylo přesné, neboť ve francouzské televizi právě probíhalo vysílání s názvem "15 minut na přesvědčení", poslední televizní pořad všech prezidentských kandidátů ve volbě francouzského prezidenta. Účastnící této debaty tak na novou situaci reagovali bezprostředně po útocích v přímém přenosu, navíc bez možnosti konzultovat své výroky s poradci z oblasti komunikace. Marine Le Penová reagovala velmi emotivně a spontánně, prohlásila, že si na islámský terorismus nechce zvyknout. Zato Emmanuel Macron si počínal velmi odměřeně a místo aby vyzval k tvrdému zákroku, spokojil se s vyjádřením solidarity s policií.
Situace připomínala teroristické útoky Mohammeda Meraha z Toulouse, které se odehrály před pěti lety a jasně ovlivnily průběh prezidentské kampaně. Stejný efekt se dal očekávat i letos. Mnozí francouzští komentátoři předpovídali ještě větší nárůst volebních preferencí Národní fronty. Ale nestalo se, Marine Le Penová se v prvním kole umístila překvapivě na druhém místě, ačkoliv mnoho volebních průzkumů předpokládalo v prvním kole její vítězství.
Třetího června teroristé udeřili znovu v Londýně, tentokrát si k útoku vybrali jako prostředek kamion. Potom se odehrál útok v Manchesteru. Oba útoky měly hrát do karet právě Therese Mayové, která se dlouhodobě snaží o posílení bezpečnosti a větší postih radikálních islamistických skupin. Její protivník Jeremy Corbyn je naproti tomu zastáncem volnější přistěhovalecké politiky a podporuje ještě multikulturnější a otevřenější společnost. Corbyn představuje oproti Macronovi typicky levicového politika, jenž vidí hlavní příčinu terorismu v sociálním vyloučení lidí, kteří se tak vydají na cestu radikálního terorismu. Jeho strategie slavila úspěch a volební výsledek zabránil sestavení jednobarevné konzervativní vlády.
Jak vysvětlit tento nečekaný efekt teroristických útoků?
Jistě se dají najít částečná vysvětlení zohledňující konkrétní podmínky a politický kontext v dané zemi. Corbyn zkritizoval Mayovou za to, že když byla ministryní vnitra, neposílila policii, takže je svým způsobem za současnou situaci přímo zodpovědná. V případě Marine Le Penové lze jistě říct, že nevedla dobře svoji prezidentskou kampaň, ve které vsadila hlavně na kritiku Evropské unie a opuštění eura, čímž upozadila tradiční témata jako bezpečnost a nezaměstnanost. Jenomže účinek teroristických útoků byl v Anglii stejný jako ve Francii, takže musí existovat nějaká univerzálnější spojitost. Jaká?
Příznivci Národní fronty patří k nejodhodlanějším voličům, Le Penová se opírala o tvrdé jádro, které pro ni bude hlasovat stále, bez ohledu na aktuální situaci. Obdobný stav panuje v Británii, kde mají konzervativci rovněž stabilní voličskou základnu. Jazýčkem na vahách jsou v současnosti hlavně voliči, kteří se rozhodují na poslední chvíli pod vlivem aktuálních událostí. A jsou to právě oni, kdo odmítl hlasovat pro strany slibující tvrdší boj. Důvod je jasný. Dá se zcela logicky očekávat, že tvrdší opatření budou mít za následek minimálně pouliční nepokoje a Evropa by po nějakou dobu s jistotou zažila ještě silnější vlnu teroristických útoků. Voliči tak jasně vyslali signál, že si nepřejí silové řešení problému. Lepší je tedy najít nějaké bezbolestné, založené na dohodě s muslimskou komunitou či na ústupcích.
Ve Francii se dlouhodobě uvažuje o změně zákona o náboženských organizacích, který by umožňoval platit imámy z veřejných peněz výměnou za možnost většího státního dohledu nad muslimskými komunitami. Otázkou je, jestli tato mírná opatření nepovedou k ještě většímu posílení terorismu. Voliči rozhodli, že místo snahy o přímé vyřešení problému je lepší čekat, až se problém vyřeší časem sám, například pomalým přivykáním muslimů západnímu konzumnímu způsobu života. Tento přístup je jistě velmi konformní, ale život ukazuje, že většina závažných problémů, mezi něž terorismus nepochybně patří, se samy od sebe nevyřeší.
Autorem je Matěj Široký, Čech žijící v Paříži
