Správný konzervativní politik ctí především tradici, a tak Miroslav Kalousek vložil do názvu své strany hned na první místo právě ji (TOP 09 - Tradice, odpovědnost, prosperita). A do čela partaje postavil populárního maskota s modrou krví a archaickou (ne)češtinou. Napohled nemůže existovat nic tradičnějšího. Ale i v tomto bodě na Kalouska nikdo nemá. Je to jednička.
Být šéfem klíčového ekonomického resortu, hanba by mne fackovala (a to i v malostranském podloubí), kdybych si o sobě v ekonomických novinách - tak jako v deníku E15 místopředseda TOP 09 najisto učinil - černé na bílém přečetl toto: "Ministr financí Miroslav Kalousek pokračuje v tradici upřesňování odhadu vývoje ekonomiky směrem dolů." - "Dost blbá tradice," řekl by dozajista Karel Schwarzenberg. "Ale já, to samo, toho magorrra znám."
Tradiční šikmá plocha
Fakta jsou fakta. Pokud jde o rok 2012, Kalousek nejprve (už v lednu) prognózoval na loňský rok proslulou "kladnou nulu" růstu HDP (0,2 procenta). V říjnu náhle oznámil pokles o jedno procento. Jen tak, jako by se nechumelilo. A nyní odhaduje - přesné číslo si vychutnáme v polovině února, kdy ho dodá "staťák"- pokles o 1,1 procenta. Komu čest, tomu čest. I sláva.
Stejně tradičně se vyvíjel výhled na letošek. Před rokem Kalousek mínil, že v roce 2013 vyrosteme o 1,6 procenta, v říjnu prognózu stáhl na 0,7 a nyní zase dospěl k 0,1 procenta. To už není ani ta "kladná nula", nýbrž prachobyčejná stagnace. Žádám o Kalouskovo nové mezinárodní ocenění, které by bylo v pořádí už - nemýlím-li se - třetí. Nebo snad desáté?
Miroslav Kalousek není jen konzervativní politik, ale i politik dobrý, ba vynikající. Takový především musí vlévat do žil optimismus. Stejně tradičně jako před rokem proto doufá, že příští rok - jako ostatně každý rok, co je ve funkci - už k tomu oživení ekonomiky opravdu, ale opravdu dojde a HDP stoupne o 1,4 procenta. "Eh, to samo," přímo slyším pana knížete.
Naděje je vždycky
Nicméně už je na čase, abych se Miroslava Kalouska také zastal. Pracuje a nemůže jinak s takzvanými ukazateli, které už pátým rokem vlastně nic neukazují. Že jim sám nevěří, je zřejmé z toho, jak v rozpočtu syslí desítky miliard a jak rychle přesunul výběr nových daní z roku 2015 na rok 2014. Nevěří zcela jistě už ani světovým expertům, kteří dnes melou o "prvních známkách stabilizace" a "opatrném růstu" v druhém pololetí stejně, jako před evropskou dluhovou krizí na podzim 2009 slastně omílali "první výhonky oživení".
Ale ano, může být, že se najednou všechno zlé v dobré obrátí. I když Německo, naše spása, loni zpomalilo o více než dvě procenta a Angela Merkelová si stále myslí a v Davosu hlásala, že je úplně normální se k prosperitě proškrtávat. Doplazit se k ní slzavým údolím chudoby.
Možná všichni porosteme, i když v posledním čtvrtletí minulého roku se ve Spojených státech odehrál nový propad, první od recese v letech 2007 až 2009. A v březnu čeká Američany další politický tanec kolem "fiskálního útesu"; jeho nezvládnutí může odstartovat "autopilota" škrtů a zdaňování, které by zasáhly globální ekonomiku do slabin. Může být lépe, i když Západem vymodlená Čína, "dílna světa", rostla loni nejpomaleji od roku 1999.
Bublina do třetice
Na počátku týdne se však na světových burzách odehrálo něco opravdu děsivého, byť napohled paradoxního: od New Yorku přes Londýn a Frankfurt až po Tokio dosáhly burzovní indexy historických rekordů. Bohužel rekordů podobných těm, které v roce 1999 předcházely prasknutí tazvané dot.com bubliny (IT firem kótovaných na burzách). Podobných těm, které v roce 2006 předcházely "Velkou finanční krizi". Výdělky slušné, výhledy vposled zdrcující.
Velká legrace to není. Bezprostřední příčiny velkého krachu jsou zase tady. Už zase - jak řekl bývalý francouzský premiér Michel Rocard - 98 procent všech investic, tedy 800 bilionů dolarů (ne, nejde o špatný překlad z angličtiny, za osmičkou je 14 nul) je investováno do finančních spekulací. A do reálné ekonomiky, do výroby a nefinančních služeb dvě procenta.
Otázka nezní, zda tahle bublina praskne. Otázka zní, kdy.
Miroslav Kalousek tohle už určitě tuší, ba přímo ví. A možná o tom právě teď - nad lahví slivovice nebo koňaku - debatuje s Milošem Zemanem, budoucím prezidentem, ekonomem a bývalým prognostikem. Tragických omylů ze špatných prognóz bylo už totiž v této zemi dost.
