Očima Miroslava Koreckého
Třiadvacet let po sametu: soudruh vedle soudruha
27.06.2013 12:01 Glosa
Soudruh prezident, soudruh předseda Senátu a soudruh premiér. Historie nás dohání: po dlouhých patnácti letech se do Česka vrací tristní stav, kdy tři ze čtyř vrcholných funkcí v zemi opět zastávají bývalí komunisté.
Prezident Miloš Zeman byl členem KSČ jen dva roky na konci 60. let, předseda Senátu Milan Štěch naopak dlouhých jedenáct normalizačních let před listopadem 1989 a nově jmenovaný premiér Jiří Rusnok byl v téže době dva roky v rudé přípravce, tedy kandidátem členství v KSČ. Tři ze čtyř aktuálně nejvyšších ústavních činitelů v zemi se v minulosti zapletli s totalitní stranou a tento rudý blok v čele státu narušuje jen Miroslava Němcová v roli šéfky Poslanecké sněmovny.
Mezi členstvím v KSČ v reformních 60. letech a normalizačním vyžírkovstvím je nepochybně rozdíl, nicméně ten jako onen museli přísahat na stanovy a základní ideový fundament partaje, které obsahovaly třídní boj, diktaturu proletariátu či proletářský internacionalismus. To vše při vědomí a po zkušenosti s politickými procesy 50. let, okradením majetnějších vrstev, násilnou kolektivizací venkova apod.
Rudí odborníci
Stejná situace, tedy že tři ze čtyř vrcholných potentátů země v minulosti vlastnili průkazku s rudou hvězdou, nenastává v polistopadové historii Česka poprvé. Obdobně tomu bylo už před 15 lety, v roce 1998. Tehdy se ve vedení státu sešla tato konstelace: předseda Senátu a exkomunista Petr Pithart, jako šéf sněmovny již zmiňovaný Miloš Zeman a premiér, nomenklaturní komunista Josef Tošovský. Nekomunistickou výjimku tehdy tvořil jen prezident Václav Havel.
Paradoxně to byla podobná situace jako dnes, kdy otěže výkonné moci převzal rovněž úřednický premiér Tošovský. Jako by snad tato země do role úřednického premiéra nikoho jiného než bývalého komunistu ani neměla: i v roce 2009 totiž v osobě Jana Fischera usedl do Strakovy akademie nomenklaturní komunista. A i tehdy chybělo do rudého trojhvězdí v čele státu jen málo: vedle "rudého" premiéra Fischera byl exkomunistou i šéf sněmovny Miloslav Vlček a jen půl roku po Fischerově odchodu nastoupil do čela Senátu exkomunista Štěch.
Ve stopách Kiesingera
Už v roce 1998 bylo popřením listopadu 1989, že mohla do vedení státu nastoupit trojice bývalých komunistů. Že se stejná situace bude opakovat i třiadvacet let po převratu, je smutnou vizitkou celé polistopadové garnitury a všech společenských elit, které během celé jedné generace nedokázaly vygenerovat důvěryhodné osobnosti bez rudé poskvrny.
Jak je to vůbec možné? Copak by ještě 23 let po Hitlerově pádu, tedy v roce 1968, mohl stát v čele Spolkové republiky Německo bývalý člen NSDAP? Bohužel mohl, se stejným odstupem jako dnes my řešilo Německo ve druhé polovině 60. let problém, kdy po nezkompromitovaném Konradu Adenauerovi či Ludwigu Erhardovi nastoupil do čela kancléřství Kurt Georg Kiesinger, bývalý nacionální socialista a propagandista na říšském ministerstvu zahraničí.
Svou historii si holt musí každý národ odžít a odtrpět.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.