Ujgurové mají smůlu. Umřel Jackson

Vážení a milí čtenáři!

Sotva zeslábla zelená „revoluce" v ulicích Teheránu, mohla se pozornost médií a světa upřít k dalším bouřlivým událostem. Upřela, ale v podstatě jen na pár vteřin.

Přesně po dvaceti letech a jednom měsíci od masakru studentů na náměstí Tchien-an-men v roce 1989 v Číně opět umíraly stovky lidí. Oficiální (a tedy podezřelé) zprávy hovoří o 156 mrtvých při nepokojích v autonomní oblasti Sin-ťiang, regionu obývaném turkickými Ujgury. I kdyby tento počet byl pravdivý (neoficiální zdroje hovoří o stovkách obětí), jde o největší krveprolití v Číně za posledních dvacet let. Opět se tak ukázalo, že lidský život neváží v Číně stejně kilogramů jako v Evropě.

Kvůli pekingskému totalitnímu režimu i odlehlosti místa máme příliš málo informací, abychom věděli, co přesně se ve městě Urumči stalo. Jedno však víme jistě: stalo se dost na to, aby se svět zajímal. Jenže Ujgurové mají smůlu a hned několikanásobnou.

Ujgurové mají smůlu, že umřel Michael Jackson. Ve stínu pohřbu krále popu se pozornost médií o události v Číně vlastně jen tak otřela.

Ujgurové mají smůlu, že nejsou Tibeťané. Hodně velkou smůlu. Tibet zná každý. Tibet má své fanoušky po celém světě i poměrně rozsáhlou lobbující diasporu. Tibet je symbolem útlaku a bezbrannosti vůči komunistické okupaci. Tibet má dalajlámu, celosvětovou celebritu. Ale kdo kdy slyšel o Ujgurech? Kdo má o tomto národu vůbec ponětí?

Ujgurové mají smůlu, že jsou muslimové. A tak jsou a priori podezřelí. Nebezpečím islámského fundamentalismu, napojením na al-Kajdu, tím se dá strašit do aleluja. V éře po 11. září tak lze ospravedlnit mnohé bezpráví. A svět na to slyší i z úst, kterým by jinak nevěřil. Copak se z terorizování a masakrů čečenských obyvatel nestal záhy po útocích na Ameriku boj proti terorismu? A téměř jakýsi ruský příspěvek v nové globální křížové výpravě?

Loňský represivní zásah v Tibetu vyvolal okamžitě bouřlivě reakce po celém světě na podporu dalajlamovy okupované vlasti. Podle oficiálních zpráv tehdy zemřelo 19 lidí, nyní minimálně osmkrát víc. Ani loni v Tibetu nebylo úplně jasné, jak se vše seběhlo, i tehdy byly přítomné mezietnické bitky. To hlavní mají události v Tibetu i ujgurském Turkestánu společné. Vzkaz, který Čína poslala domů i do světa. Komunismus si rozvracet nedáme!

Ujgurové mají smůlu, že žijí v Číně. My, kteří máme štěstí, že nežijeme ani v Číně, Barmě, na Kubě, v Bělorusku, Somálsku, Kongu, Súdánu či Íránu si můžeme užít svobodné léto.

Hezký týden