Pavel Kašpárek je starostou jihočeské obce Úsilné třiadvacátý rok, tedy od roku 1990. Událost, kterou tady dnes chceme přiblížit, se začala rodit před dvanácti měsíci, když v pražské Malostranské besedě přebíral cenu Starosta roku. Po přesunu do jednoho z přilehlých hostinců se ponořil do debaty s předsedou poroty, zakladatelem sdružení Vlastenecký poutník a moravskoslezským písmákem Petrem Andrlem. A někdy k ránu se v hlavě dvou mužů zrodil plán, jehož vyvrcholení se odehrálo právě nyní.
Je jeden z posledních pěkných podzimních večerů a čtyřsethlavá obec pár kilometrů od Českých Budějovic žije dychtivým očekáváním. U improvizovaného venkovního amfiteátru s plachtou, židlemi a lavicemi se scházejí první diváci a krátce před osmou už jsou všechna místa před pódiem s ručně malovanými kulisami obsazena. Jedním z hrdinů dnešní noci je pochopitelně starosta. Jeho nasazení už mnoho let strhává sousedy a výsledek je vidět: zrekonstruovaná kaple svatého Václava, obnovený národopisný soubor Lučina, nová turistická atrakce v podobě Eliášovy štoly. Jenomže poslední dobou hýbe obcí především jedna věc: ráda by se vrátila ke svému historickému názvu Voselno.
Woselno, Uuoselny, Hoslowe, Voselnej, Osselny, Voselné... Pod takovým jménem lze dohledat Úsilné v kronikách. Jisté je jedno: v roce 1924 se zdejší obyvatelé usnesli, že už nechtějí snášet "oslí" posměšky, a sepsali žádost o nápravu. Po roce 1918 se měnily názvy desítek obcí, většinou šlo o počeštění či zjednodušení pravopisu. Tento případ byl odlišný. I proto ředitel archivu Ladislav Klicman nesouhlasil: "Předložené dva doklady na tvar Úsilné jsou písařskou chybou a nelze jich použíti jako spolehlivých dokladů, které by opravňovaly ke změně jména," uvedl v rozkladu pro místopisnou komisi. O tom, proč ministr vnitra Jan Malypetr přesto vydal souhlasné stanovisko, lze už jen spekulovat. "Po atentátu na ministra financí Aloise Rašína byl přijat zákon na ochranu republiky a tehdejší vláda Antonína Švehly se snažila situaci v zemi co nejvíce stabilizovat. Šlo tedy možná o snahu vyjít vstříc jedné malé obci," nabízejí vysvětlení autoři sborníku Úsilné či Voselno?, vydaného u příležitosti letošního osmistého výročí vzniku obce.
"Lidi chtějí, abychom byli zase Voselňáci, starý název se beztak pořád používá," říká starosta Kašpárek a dodává: "Nebyl to od našich předků šťastný nápad, vždyť dneska si z nás taky dělají legraci: říkají nám Úchylné nebo Úlisné." Aby radnice dodala snaze o návrat k historickému jménu váhu, využila služeb již zmíněného buditele z opačného konce republiky, beskydského patriota Petra Andrleho. Ten svou velkorysou nabídku, naznačenou v úvodu, letos na jaře také splnil: v hostinci Jedová chýše představil úsilenskému lidu (jak vidno, i vytvoření přídavného jména je hlavolam, který nedělá dobrotu) šest obrazů své vlastní divadelní hry Poslední nevěsta, která celý poněkud zmatený příběh okolo názvosloví názorně přibližuje. Ještě ten večer padlo v Jedové chýši rozhodnutí o znovuzaložení ochotnického spolku, ještě ten večer se lidé v předtuše slavné premiéry začali hlásit o role. A následující měsíce by měly být v místní kronice zapsány zlatým písmem: do secvičování unikátního kusu se zapojilo dvacet herců, čtyři tanečníci, čtyři muzikanti.
Hybatelkou děje je "sousedka Konvičková", která chodí na trh, kde si ji všichni dobírají, že je z oslí vesnice. Až se jednoho dne rozčílí, přijde do hostince a ponouká konšely, aby s tím něco udělali... Dojde i na vesnickou rvačku, nemůže chybět milostná zápletka. S režií pomáhal profesionál Gerhard Vocilka, jehož soubor Alta působí v Hluboké nad Vltavou. A na premiéru dorazilo pět set diváků. "Úsilné je krásné na pohled, ale co je důležitější - lidé tu žijí spolu, ne vedle sebe. A Pavel Kašpárek je prototypem starosty, pro něhož je starostování především radostí. Těší ho, když za ním sousedé přicházejí s nápady, které pak mohou společně uvádět do života. A to, co vzniká, se nedá zařídit zvenčí, zaplatit grantem či dotací," neváhal při té příležitosti použít vzletná slova Jiří Bárta, ředitel Nadace Via, která organizuje soutěž Starosta roku. "Bylo to náročné, scházeli jsme se dvakrát týdně. Ale stálo to za to, do vesnice to vneslo spoustu nové energie. Všechny nás to ohromně nabíjí," potvrzuje starosta Kašpárek.
Nominace do soutěže o nejlepšího českého starostu posílají sami občané. Minimum je dvacet hlasů, lidé z Úsilného jich shromáždili celkem 194. V sezoně, kterou ovládl Pavel Kašpárek, se sešla úctyhodná konkurence 220 starostů. Hodnotící komise věnuje zvláštní pozornost tomu, jak radnice komunikuje s lidmi a dokáže je zapojit do rozhodování o věcech veřejných. Snad je právě převyprávěný příběh dostatečným svědectvím, že občané Úsilného / Voselna nejsou v tomto směru žádní oslíci. Také proto se nemusejí stydět za staronový název, kvůli kterému jsou ochotni měnit své občanské průkazy a o němž v brzké době rozhodne referendum. Erb s oslíkem už mají.
| Z Úsilného do Násedlovic |
| Vítěz soutěže Era Starosta roku (financuje ji Poštovní spořitelna) obdrží rychtářské právo jako symbol dobrého vedení obce a také šek na čtvrt milionu korun. Zatímco v Úsilném / Voselnu letos na podzim ještě sklízeli loňské plody, odehrál se v pražské kavárně Era svět ceremoniál ročníku 2012. Starostkou roku se stala Vlasta Mokrá z Násedlovic (kraj Jihomoravský, okres Hodonín), dalšími finalisty byli Bohumil Cempírek z Polničky (kraj Vysočina, okres Žďár nad Sázavou), Petr Halada z Kamýku nad Vltavou (kraj Středočeský, okres Příbram), Jana Kuthanová z Hoříněvsi (kraj Královehradecký, okres Hradec Králové) a Josef Lněníček z Nepomyšle (kraj Ústecký, okres Louny). |
Seriál Marka Šálka vychází každou středu.
