Očima Martina Hekrdly
V Praze zahřmělo

Pokud jde o předčasné volby, není takříkajíc co řešit. Jestliže předseda klubu TOP 09 a Starostů Petr Gazdík ví - tak to řekl novinářům - "minimálně o 122 poslancích", kteří si přejí rozpuštění Poslanecké sněmovny, je tu ústavní většina a na podzim volby budou.

Miloši Zemanovi nikdo nepřišije, že na tom tratí, poněvadž se nebude moci celý rok chlubit Rusnokovým týmem a asi nevytáhne SPOZ do sněmovny; vždyť už 25. června říkal, že nejkratší cestou k předčasným volbám bude "vláda odborníků" a ignoroval - a později pak i zesměšňoval požadavkem notářského ověření - pravicovou stojedničku Miroslavy Němcové. Vyšlo mu všechno: pravice měla 100 hlasů, LIDEM se ukázala jako - řekl by Klaus - "nestrana", navíc s šéfkou, která "má všeho po krk" (Karolína Peake). A jádro zemanovců je přece odnepaměti v České straně sociálně demokratické. SPOZ ať si třeba zůstane mimoparlamentní kuriozitou a rezervoárem přerostlých hradních pážat.

Také Miroslavu Kalouskovi situace hraje do karet. Vrchního státního zástupce Ištvana sice už asi "neodstíhá" (i když se Generální inspekce bezpečnostních sborů stále snaží najít - a už prý našla v lékařské neschopence - další zločin na bývalého policejního prezidenta Petra Lessyho, který sarkasticky zvažuje emigraci ze země). Ale rozhodně touží - tedy Kalousek, nikoli Lessy - po roli lídra české pravice. Nemohl předtím říci otevřeně, že se mu v tomto směru předčasné volby hodí do krámu (byť nominální šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg tvrdil v televizi opak), protože "top" voliči preferovali modrý manévr Martina Kuby (ODS) s premiérkou Němcovou na půdorysu Nečasovy koalice. Teď je to "v pohodě", Kalousek nic, Kalousek muzikant. Jen holt to vedení českého pravicového lidu bude muset - s těžkým srdcem - na svá utahaná bedra vzít...

Lukoilissimus Zeman

Neměli bychom tedy pomíjet indicie, z nichž vyplývá, jak bude - náhradou za více či méně vymazanou ODS - nový a venkoncem nadějný štáb naší pravice veden, jaké ideje bude razit a jaké pudy rozechvívat. Karel Schwarzenberg 24. června na tiskové konferenci při zasedání ministrů zahraničí EU v Lucemburku prohlásil, že se u nás "parlamentní demokracie" (nejnověji v čele s topkou) utká s čímsi, co je podobné Mussolinimu a Hitlerovi. Nevkusná domněnka, že šlo o standardní projev senility, je mylná.

Ve středeční rozpravě o popravě vlády Jiřího Rusnoka tuto linii Schwarzenberg zmírnil jen napohled, ve skutečnosti ji však podržel a dokonce rozvinul. Směmovna i přihlížející český národ si právě 7. srpna 2013 musel vyslechnout knížecí vzpomínku, co se v této zemi dálo před a po únoru 1948, "kdy překvapivé množství dříve demokratických poslanců se najednou přiklonilo k nově vzešlému slunci, středisku moci, které bylo podporováno Moskvou". Že by byl generalissimus Stalin roven Lukoilu?

Dále jsme se dozvěděli, že je nutno se ptát, zda "jsme ještě schopni vůbec v tomto parlamentu vyjádřit vlastní vůli, nebo jsme už v tom stavu, v jakém naši dědové a pradědové byli v roce 1938 po Mnichovu". Tehdy se - podle knížete Schwarzenberga - najednou všichni poslanci obratně přizpůsobovali nové situaci a vzdali se demokracie, začali nadávat na prezidenta Masaryka a zavedli "alternativní systém" právě v Evropě vítězící.

To je divné. A já si myslel, že nynější postup k samorozpuštění rozhašené sněmovny a k novým volbám je vrcholný demokratický akt, jímž se konečně uplatňuje - tři roky zcela přehlížená - suverenita lidu, s níž stojí i padá moderní ústavnost. A že v roce 1938 nejenže se nadávalo na Masaryka, ale prosazující se hnědý "alternativní systém" se projevoval i restitucí moci a vlivu katolické církve a obnovou šlechtických titulů...

Ilustrissimus Schwarzenberg

Karel Schwarzenberg šel ještě dál, řekl bych, hlouběji, ke kořenu věci: "Dámy a pánové, bylo by krásné, kdybychom jednou - aspoň jednou během doby, kdy jsme volení poslanci - překonali hašteření, stranické předsudky a fetiše, jako levice a pravice. Všichni víme, že ve skutečnosti cíle, charakter politiků - a také celková hospodářská politika - nejsou velice odlišné mezi sociální demokracií a pravicovými stranami. To jsou jenom odstíny, které je liší."

Tak tedy pouhé odstíny odlišují pravici a levici, politické představitele a hospodářskou politiku v "parlamentní demokracii"... Co je to jiného, než definice z jednoho kvádru vytesaného a jenom v detailech diferencovaného celku (celek se ve filozofii překládá slovem "totalita")? Oč jiného tu jde, než o popis a obhajobu totalitního systému? Popis zcela otevřený a mnohem nebezpečnější nežli je, někdy v minulosti byla a vůbec kdy mohla být "plíživá autokracie" sebestředného a stárnoucího bonmotisty a cukrovkáře. Nejen "parlamentní", ale i "lidové demokracie" stalinistů přece mají a měly parlament. Jakou parlamentní demokracii a proti komu či čemu to Schwarzenberg vlastně hájí?

Teatrálně a vpravdě aristokraticky se ve sněmovní rozpravě před prezidentem Zemanem zastal Karolíny Peake ("urazil dámu"). Ale ona sama si novinářům postěžovala, že ji nehájil, když o něco šlo - například když ji po osmi dnech Petr Nečas vyhnal z nejvyššího postu ministerstva obrany. "Tenkrát jsem o podporu TOP 09 a Karla Schwarzenberga velmi stála, protože se jednalo o zjevnou nespravedlnost," řekla Novinkám.cz. A dodala: " Jak se později ukázalo, tak za odvoláním byla obava z možného odhalení zneužívání Vojenského zpravodajství Janou Nagyovou."

Takhle si představují slušnost a galantnost k ženám! A je to ještě horší: Schwarzenberg ocitoval - jako vznešené a následováníhodné - latinské státnické rčení: Caveant consules, ne quid detrimenti res publica capiat! Nechť jsou konzulové na stráži, aby stát neutrpěl nijaké škody! Dojemné. Jenže touto formulí vyhlašovala ve starém Římě hrstka senátní aristokracie výjimečný stav, stanné právo, "nejzazší radu (rozhodnutí) senátu" (senatus consultum ultimum). Římská aristokracie k tomuto prostředku sáhla mnohokrát. Například když nechala zavraždit bratry Tiberia a Gaia Grakcha, řádně zvolené tribuny lidu, a spolu s nimi pobít či popravit stovky a tisíce jejich stoupenců.

Takhle si představují demokracii? Takto odhodlaný je nový lídr české pravice? V Praze zahřmělo. A ten blesk věru nevyšlehl z Hradčan.