Očima Ivana Motýla
Vedra jako v létě 1947, vrátí se i Vítězný únor?

Půl roku po vražedných vedrech v létě 1947 přišel komunistický puč. Také aktuální tropická vedra možná předznamenávají zásadní politické změny.

Prezident Miloš Zeman ignoruje voliče a permanentně žehná politické straně, kterou voliči ve svobodných volbách nepustili do parlamentu. A ačkoliv se vláda Jiřího Rusnoka tváří jako nezávislá, ve skutečnosti jde o malé politbyro Strany práv občanů Zemanovci (SPOZ), které si na post šéfa Úřadu vlády dokonce vybralo místopředsedu SPOZ Radka Augustina. Česko ale aktuálně moří skoro čtyřicetistupňová vedra, takže totalitárních praktik, díky kterým se Zemanovci derou do nejvyšších politických pater a bez mandátu občanů se "nebezpečně roztahují", si všiml hlavně zahraniční tisk (např. Südwest Presse), nikoli horkem uondaný český volič. Ten totiž hlavně hledí, aby podle lékařských doporučení vypil čtyři litry vody denně, přičemž na důstojnou reakci nad nedůstojným zacházením s parlamentní demokracií prostě v tom vedru nemá náladu.

V létě 1947 v Československu také udeřila úmorná vedra. "Po celé jaro, léto i na podzim bylo jako na Sahaře," popisuje tehdejší počasí kronika obce Bezkov na Znojemsku. Sucho odstartovalo hned po dubnovém tání a trvalo až do konce srpna, rtuť teploměru přesahovala po mnoho dnů za sebou pětatřicetistupňovou hranici. Následky byly nedozírné. "Zrno předčasně uschlo, stejně jako jetele a jiné pícniny z jara zaseté. Brambor bylo málo a velikost jejich převládala kol čtyř centimetrů v průměru a pro svoji zvadlost byly takřka nepoživatelné," zaznamenal bezkovský kronikář.

Národ zmožený v létě 1947 vražedným tropickým počasím pak rovněž nestačil odvrátit zásadní vládní rozhodnutí. Republika totiž odmítla účast na rozsáhlé hospodářské pomoci z rukou amerických spojenců (Marshallův plán), načež se Gottwaldův kabinet poddal Stalinově politice a fakticky tak spustil železnou oponu. Potravinová pomoc přišla ze Sovětského svazu, kde ale lidé neměli co jíst a rozsáhlý hladomor tam postupně zabil až dva miliony sovětských občanů. K Vítěznému únoru chybělo pouhých sedm měsíců a komunistický poslanec Karel Tula tehdy osobně poděkoval Gottwaldově vládě: "Čas od času, jedenkrát, dvakrát za století, přichází takové katastrofální sucho, jakého jsme byli svědky letošního roku, a podíváme-li se do minulosti, vidíme, jaké to mívalo následky. Hlad, mor a jiné nemoci se musely později odstraňovat po celou řadu let, ba i po celou řadu desetiletí. V dnešní době, kdy nám bude pomáhat SSSR, nebude naše situace tak neobyčejně těžká."

Jenže ani Vítězný únor v režii SPOZ není ničím nereálným, i když v rámci Evropské unie může převrat dorůst maximálně do rozměrů, jaké nyní vládnou Maďarsku. Česká televize i rozhlas se prostě promění v hlásnou troubu Zemanovců a její "nové demokracie", přičemž opoziční soukromá média se začnou potýkat s dodržováním nových vyhlášek, nařízení a zákonů, což vše utlumí možnost šířit za každých okolností svobodné názory. Slováci si něco podobného zažili za premiéra Mečiara, Řecko teď omezuje svobodu slova pod záminkou národních zájmů a záchrany řecké ekonomiky. Tropická vedra utlumují mozkovou činnost i fyzickou aktivitu. Až se ale zima (Vítězný únor) zeptá, co jsme dělali v létě, když nám nepřišlo dostatečně pobuřující, jak jedna neparlamentní strana postupně přebírá veškerou moc v parlamentním systému, pak budeme moci jen smutně podotknout: "Vole, to byly hice! Celej den jsme se museli válet u vody."