Představte si situaci, která se může stát každému z vás. Jste finančně zajištěn, daří se vám, máte úspěch a začnete obchod s kamarádem, kterého minulý režim pronásledoval, on hrdě bojoval proti němu, byl a dodnes je člověkem charakterním, osobností hodnou obdivu.
Nicméně nemá příliš úspěch a finančně na tom není příliš dobře. Domluvíte se na obchodu, vy do něho vložíte nějaké peníze a váš partner z toho vycouvá. Jdete tedy k soudu a očekáváte, že proběhne dokazování, předkládání faktur, dohod a na konci verdikt, který řekne buď ano, okradl vás, či nikoli, jste hlupák, nemáte dost důkazů.
Jenže před rozhodujícím soudem se stane něco, co způsobí, že celá země na vás bude plivat, aniž kdokoli ví, o co ve vašem sporu jde. Společenské elity napíší petici a budou apelovat. Nesuďte se, jste bohatý, za minulého režimu jste se měl dobře a váš bývalý partner a kamarád jen trpěl. Nic o pravdě, nic o zákonu, nic o právu. Jen apel, ale mocný a podepsaný zvučnými jmény.
Tak přesně tohle se odehrálo ve sporu Helena Vondráčková a Marta Kubišová. Není potřeba psát, na čí stranu se lidé v čele s Václavem Havlem či expremiérem Janem Fischerem postavili. Ale právě jejich petice je to, co se stát nemělo. Nebo snad věříte tomu, že všichni četli žalobu, mluvili s oběma stranami, věděli, kdo má pravdu?
Ano, pokud by napsali: "Milá Marto, vážíme si tě, držíme ti palce a budeš-li potřebovat, obrať se na nás, my tě trpět nenecháme, protože sis v životě již vytrpěla své", pak je pod takovým apelem čest být podepsán. Pod peticí snažící se vytvořit mediální nátlak na soud a pokoušející se, byť vzletnými slovy, avšak bez znalostí fakt říct, kde je pravda, pod takovou peticí by lidé, kteří mají vahou své autority možnost utvářet mínění národa, podepsáni být neměli. Soud nakonec rozhodl. Kubišová nemusí platit Vondráčkové nic, ta jí naopak ještě zaplatí právníky. Tak měla kauza skončit, v klidu, v jednací síni, rozhodnutím nezávislé soudkyně. Bez mediálního cirkusu a zbytečných útoků. Protože před zákonem jsou si všichni rovni bez ohledu na pohlaví, rasu, náboženství či minulost. To je demokracie, pro kterou i Marta Kubišová tolik vytrpěla.
