Očima Martina Hekrdly
Všechno má své meze

Miloš Zeman zahájil v úterý kolotoč rozhovorů s ústavními i partajními činiteli setkáním s Václavem Klausem docela logicky. Taková je hierarchie, tak se věci mají, tak se to očekává a sluší. I když se asi roztrhne další pytel s novou sérií komentářů o "Klauzemanovi". Faktem je, že Zeman se do značné míry již nyní stává vlivným pořádacím faktorem politické scény. Celý září. Ale už teď není zcela jasné, zda půjde o maják, jenž provede společnost mezi útesy, anebo o bludičku nad zrádným močálem.

"Nechci být prezidentem kmotrovských mafií, které parazitují na této společnosti a vysávají její krev, aniž by přinášely nějakou přidanou hodnotu," řekl v den svého zvolení. Přesto je ale, jak se zdá, zároveň možné i správné zůstat čestným předsedou podnikatelského projektu s nesmyslným a personifikovaným názvem "Strana práv občanů - zemanovci".

Jsem-li občan, mám práva automaticky a extra stranu k tomu nepotřebuji. Jsem-li občan, pak nepotřebuji ani šamana, který uzdravuje, či kmenový totem (třeba v podobě "starého jezevce"), jejž bych musel obtancovávat, ba objímat jako posvátné stromy (pravda, ve finále prezidentských voleb byl více obtancováván totem jiný, vpravdě aristokratický, ten s modrou mízou). Jsem-li občan, nepotřebuji jako vzor, dejme tomu - je to jen příklad, prosím - Jaroslava Palase...

Extenzivní ústavnost

Veřejnost právem kvitovala s uspokojením, když Miloš Zeman "utřel" Karolínu Peake coby předsedkyni LIDEM, partaje nikým nevolené, krajně nepopulární vládu udržující a lidem se do očí smějící. Tím spíš se národ po právu raduje ze zemanovského šlehu, že předčasné volby byly by nabíledni. A tak mnozí přímo zajásají i nad zkusmo vypuštěným balonkem, že prý prezident může odvolat premiéra - tak přímo to Zeman řekl - "bez jakýchkoli důvodů".
Ne, nemůže. I kdyby tisíckrát argumentoval "jedním z možných výkladů " nebo "extenzivním výkladem" ústavy, nejde to. Tohle není prezidentská, nýbrž parlamentní republika "kancléřského" (premiérského) typu. A hlava státu odvolává premiéra takříkajíc s křížkem po funuse, až když mu tu radostnou zvěst zdola přinesou jako hotovou věc. Jde potom o akt skoro ceremoniální, o něco jako prezidentský slib či kladení věnců ve státosvátečních dnech.

"Kompetenční nejasnosti" by neměly být používány byť jen k veselému okopávání kotníků znervóznělé vlády, které ani NERV (poradní kruh ekonomů) na klidu nepřidal. To je špatná výchova k "právům občanů". Ti si pak honem "vygooglovávají" příslušný článek o odvolacích pravomocech hlavy státu, čtou jej izolovaně od konstrukce ústavy a zcela mylně poté provolávají, bijíce se v prsa: "Ha! Stojí to tam černé na bílém!" Houby s octem. Pendrek! Tohle je výchova k ústavní negramotnosti, již by ani nově zvolený - natož na Hradě instalovaný - prezident nikdy, ale opravdu nikdy neměl provozovat.

Meze bezmeznosti

Je to výhybka k svévoli. Je-li předmětem "žertovných" úvah sama ústava, co zabrání externím zemanovcům, aby takto uvolněně nehauzírovali po Lidovém domě a nepřetvářeli jej k obrazu svému - ovšemže s podporou svých lidí uvnitř a nadšeného lidu venku, jenž si směl konečně zvolit lídra? Podnikatel a předseda SPOZ Vratislav Mynář už reagoval jménem Zemanovy strany na nenadšená slova šéfa ČSSD Bohuslava Sobotky takto: "... už není prostor, abychom nabízeli spolupráci." Pro on-line deník TÝDEN.CZ pokračoval výhrůžně: "My si počkáme, jak dopadne sjezd sociální demokracie, a v případě, že tam bude zvoleno nové vedení, bychom případně začali vyjednávat." Jasně, na tohle "extenzivního výkladu ústavy" netřeba.

Nejde o to, že by Mynář neměl nikdy pravdu proti Bohuslavu Sobotkovi. Nebo že Zemanův člověk Zdeněk Škromach (na němž již zjevně pracují "imidžmejkři", zhubeňujíce mu tvář, načechrávajíce účes a upravujíce křenění houpacího koně ve vědoucí úsměv intelektuála) nemá nikdy pravdu proti Jiřímu Dienstbierovi. Jde jen o to, že u těch, kdož dostali přihrávku na politickou smeč, měla by převládnout odpovědnost za stav českého státu (a ovšemže také zdejší levice, bez jejíhož zdraví demokracie kulhá na jednu nohu). Jde pouze o to, aby si včas uvědomili, že všechno - podnikatelské záměry i ryze osobní účty - nemůže nemít své meze.