Ať s válkou souhlasili, nebo ne, Američany zatím stála invaze do Iráku neuvěřitelný bilion dolarů a životy 4400 vojáků. Žádné slavobrány, žádné parádemarše, vojenské kapely mlčely, prapory nevlály, politici nežvanili. Všudypřítomní reportéři od loňska mlčeli, když ze země odcházelo na sto tisíc amerických vojáků a mizela jejich ležení a technika.
Bojové jednotky americké armády opouštějí Irák, ostudný experiment neokonzervativní vlády prezidenta George Bushe končí. Chtěl vnutit orientální zemi demokracii, která tam nikdy nebyla a v dohledných desetiletích s velmi velkou pravděpodobností nebude.
Aby mohl svůj exportní sen naplnit, musel se svými lidmi vymyslet, že národněsocialistický diktátor Saddám Husajn drží zbraně hromadného ničení, jimiž ohrožuje sousedy. Potvrdilo se, že to byla smyšlenka, a okupační jednotky pak zažily občanskou válku mezi šíity a sunnity a jejich jednotlivými frakcemi. Stála životy stovky tisíc Iráčanů a vytvořila podmínky pro rozpad Iráku na šíitskou, sunnitskou a kurdskou část.
S pádem Iráku vzrostla moc šíitských ajatolláhů vládnoucích Íránu. Tím se vytvořilo skutečné válečné nebezpečí pro celý sunnitský Přední východ a s ním i pro Izrael. Bushova intervence narušila v oblasti rovnováhu a odsunula na vedlejší kolej válku v Afghánistánu, dílo, které na svou katastrofu ještě čeká.
President Bush se na konci svého funkčního období pokusil po sobě uklidit. V listopadu 2008 podepsali Američané s vládou šíitsko-kurdské koalice dohodu o odchodu bojových jednotek do 31. srpna 2010 a zbylých padesát tisíc vojáků na šesti základnách zmizí ze země do konce roku 2011.
Bushův demokratický nástupce Barack Obama, který jako opoziční senátor hlasoval proti invazi, teď mluví o historické události. Protivná válka se mu právě hodí. Před podzimními volbami to vydává za splnění svých slibů.
Okupace Iráku byla všechno možné, jen ne úspěch pro Ameriku. Jako tichošlápek opouští ropnou říši, v níž rozbila téměř všechna okna. Iráčané volili na začátku března nový parlament, ale ten nepracuje a ani po půl roce nemají sestavenou vládu: tam si nikdo na Belgii nehraje.
V ulicích opět ve zvětšené míře explodují nálože a sebevražední bombeři a sami iráčtí generálové tvrdí, že není v jejich moci udržet v zemi bezpečnost.
Iráčany ovšem vzal čert, o těch se v médiích musí mluvit co nejméně, neboť by to zošklivovalo obraz úspěšné mise. Přijde však další debakl, tentokrát Obamův: Američanům slíbil, že vyhraje válku s paštunským Talibanem.
