Samozřejmě je pravda, že Miloše Zemana vynesly na Hrad hlasy levicového voličstva a že Karel Schwarzenberg málem zvítězil naopak díky pravicovému elektorátu, jehož verbíři velmi "přepískli" finále (a platí tak pro ně bonmot: Sloužili Karlovi, ale Karlovi to nesloužilo). Samozřejmě, že to byl boj na pravolevé ose, kde proti sobě mobilizovaly fundamentálně odlišné sociální zájmy. Vůbec to ale neznamená, že přímo zvolený prezident reprezentuje právě ty zájmy, které má na mysli "levicový lid".
Někteří jinak moudří analytici - například ekonom Miroslav Zámečník - se domnívají, že tento pravolevý boj pokračuje i po 8. březnu a že Miloš Zeman jako levicový politik zatíná prostě pravici tipec a pilně pracuje na vyplňování jejího úmrtního listu. Dokonce možná s větším zaujetím než na spřádání plánů, jak zatočit se "zrádci" v ČSSD...
Základem tohoto "zámečnického" rozklíčovávání dějů je nesporný fakt, že ODS premiéra Petra Nečase hraje už na pravici druhé housle, a proto Zeman útočí na Schwarzenberga, nominálního šéfa TOP 09, na maskota nynější Kalouskovy - prosím za prominutí - pravicové avantgardy. Není to prý žádná nastavovaná kaše prezidentské kampaně, žádná osobní animozita, nejde o kosmonauta Remka v Moskvě nebo o paní Klausovou v Bratislavě. Jde jen a jen o to, aby pravice vzala za své jako celek a aby už ji nic, ale opravdu nic nezachránilo. Ba ani ten třeštivě populární spáč s modrou krví.
Česká odysea
Proč tohle tak úplně nesouhlasí? Nejen proto, že se Karel Schwarzenberg se svými hlubokými dřímotami odstavuje z piedestalu úplně sám. Co je totiž moc, to je příliš. A český lid, až do první větší amnestie či abolice vždy plebejsky nadšený z každého hradního pána (stejně jako z knížepána), sotva někdy "svému Karlovi" zcela odpustí, že minulé úterý ve sněmovně spal při projevu majestátu, zvoleného přímou volbou. Nepomohlo by asi ani lékařské potvrzení, že pumpa krevního oběhu dodává holt nahoru málo kyslíku a stojí za knížecím bezvědomím. V tomhle bývá lid málo útlocitný.
Myslím si navíc, že Schwarzenberg je - jako všichni - nahraditelný. Miroslava Kalouska nelze podceňovat jako výřečného lídra, až bude pravici nejhůře, a Miloše Zemana zase neradno přeceňovat coby levého protihráče a gólmana. Obé vysvitlo, když prezidentův lítý boj s nákazou - řekl bych - vrávoravého viru nad korunovačními klenoty, přiměl Kalouska ke hvězdnému bonmotu: "... chybělo málo a ke korunovačním klenotům, koruně, žezlu a jablku, přibyla ještě šavle". Tohle jen tak někdo na mikrofon nevymyslí. Máme tu vůdce s maršálskou holí ukrytou v příručním baru, který - ten vůdce, nikoli bar - jednou možná rozplamení zástupy. Už tu bylo mnoho nejpopulárnějších politiků, kteří jsou dnes dávno na nule. Proč by dnes nejméně populární nula nemohla v pravé chvíli zatlačit na masovost a sedět v libovolné koalici?
V obrazu Miloše Zemana coby levicového ledoborce na vymrzlou pravici skřípe však mnohem víc nežli de facto "odvařený" Schwarzenberg a naopak nezničitelný Kalousek. Je to tohle: prezident neobsluhuje sociální zájem levicového elektorátu, ale potřebu celého systému, který se už nemůže reprodukovat pod pravicovými fanglemi přímo. To si velmi dobře uvědomil Václav Klaus, když "věčného rivala" Zemana podpořil. To si uvědomili oba muži dávno, možná už v prvních časech politických patů, státotvorných přeběhlíků, opozičních smluv a tolerančních patentů devadesátých let. Proč tedy teď nedohodnout trafiku pro Livii Kalusovou? Proč nemlžit v případě téměř dvou desítek vážných trestních kauz, které stavěly na mravech oněch transformačních let a byly smeteny ze stolu amnestií a zvláště abolicí Zemanova předchůdce? Kauz, které se zjevně měly ztratit v desítkách tisíc "omilostněných" případů nevážných, jako se Odysseus a jeho druhové ztratili Kyklopovi ve stádu ovcí. Zeman ukázal prstem na subalterního právníka. Klaus se bije v prsa coby ztělesnění kýžené aboliční velkorysosti. A tak se může přistoupit k podstatným činům "ve prospěch této země".
Cesta k nevolnosti
Jádrem Zemanovy "mise" není jen jakási "tlustá čára za (kriminální) minulostí" a zároveň odstavení pravicových subjektů od mocenských perspektiv, protože se staly systémově nefunkčními a ke krizovým vlnám natáčejí loď nejzranitelnějším bokem. Zeman je také budovatel - přinejmenším restaurátor - systémových pilířů. Proč má šéfodborář Jaroslav Zavadil chodit tajně s Kalouskem na pivo a pak mít z ostudy kabát, může-li být přizván do poradního týmu hradních záchranářů? Proč má představitel podnikatelů - prezident Svazu průmyslu a dopravy - Jaroslav Hanák cedit jen mezi zuby, že Kalousek si nevidí na špičku nosu, hodlá-li se "k prosperitě proškrtat"? Proč neposadit vedle sebe prezidenta "nás všech", zástupce podnikatelů a předsedu nejsilnější odborové centrály, aby loket na lokti vymysleli, jak tomu kapitalismu udržet roztřesenou bradu nad vodou? Z rozpadlé pravice a v pozoru stojící levice už nějaké ty "dobré osobnosti" k dílu záchrany přitáhneme, oddělivše je od "kmotrů" či "zrádců".
Pracují na tom. Zeman se zde trochu opakuje. Když byl svrháván premiér Václav Klaus v listopadu 1997, v čele útoku kráčeli Klausovi straničtí i vládní odpadlíci (a pravicoví novináři). Zemanova ČSSD tehdy dělala, že se jí to téměř netýká, a její lídr po všech těch Klausových balíčcích, útocích spekulantů na českou korunu a černých děrách v Klausově "bankovním socialismu" provolával: "Všichni k pumpám!" Od roku 1998 - v době Klausem i Zemanem dohodnutého "stabilního politického prostředí" - to byl právě Zeman, kdo u nás položil privatizací bank a devótním odchytem zahraničních investic pevnější základy kapitalistické tržní ekonomiky. Komu čest, tomu čest...
Voliči poslali Miloše Zemana k pumpám, jejichž provoz si odpracují, jakkoli voda není určena především pro ně. Představení to bude zase velkolepé. Kdoví, možná přijde i Kalousek. A ke koruně, říšskému jablku a žezlu přibude mnoho šavlí.
