Rozhovor s komunistickým tajným policistou Ludvíkem Zifčákem vydá za víc než návštěva muzea dělnického hnutí, pokud by se nějaké zachovalo. Člověk zvyklý na vyjádření dnešních obchodovatelných komunistů ze sněmovny jako by zapomněl, jak rudí přemýšleli a mluvili před dvaceti roky. V tomto ohledu představuje Zifčák chodící učebnici.
Při interview jsme měli hovořit o jeho životní roli. Při demonstraci 17. listopadu 1989 s vysokou pravděpodobností sehrál právě on part mrtvého studenta Martina Šmída. Odstartovali jsme ale hádkou.
Jak vypadalo vaše dětství, když v KSČ byli oba rodiče i všichni tři sourozenci?
"Naše výchova byla mnohem liberálnější než v současných rodinách. Rodiče mi nic nezakazovali, dva roky jsem chodil na náboženství. Rozčilují mě filmy jako Pelíšky, které komunisty ukazují jako blázny."
Bavili jste se doma někdy o procesech padesátých let?
"Ne. Studoval jsem je až jako zaměstnanec druhé správy. Co je na nich tak hrozného? Co si myslíte, že se stane, když budu já chtít změnit režim a použít násilí? Nechají mě jen tak? Milada Horáková řekla jasně, že jednou z alternativ je válka. Představte si, že bych se svými lidmi chystal bomby a vyhazoval do vzduchu představitele této země. Zachránilo by mě jen to, že nemáme trest smrti."
Srovnávat se s Horákovou, to chce silný žaludek. Zifčák ho má. Neuzná, že na rozdíl od Horákové může on s ostatními komunistickými blouznivci přesvědčovat veřejnost a ucházet se o její přízeň ve volbách: „Vždyť existovala národní fronta. Mohla dělat politiku v jejím rámci." Je snad šílený?
ČTĚTE TAKÉ: Psi štěkají a Biľak mudruje dál
Nepřijímá skutečnost, že Horákovou k výpovědím přinutila komunistická mašinérie, ani nic dalšího. Mluví jednoznačně jako učebnice pro posluchače večerní školy marxismu-leninismu.
Na dlažbě Národní třídy se ocitl, aby pomohl odstranit nepoužitelné komunistické vedení. Co události v Polsku, Maďarsku a NDR? Opět jednoduchá odpověď: soudruzi v SSSR by odstranili Gorbačova a Československo by se udrželo v táboru míru. Co ty desítky tisíc lidí podepsaných pod peticí Několik vět? „Pozavírat tisícovku nejaktivnějších a do tří dní by byl klid. To vám garantuju. Generál Václavík byl připraven."
Po Listopadu si prý prožil těžké chvíle. Tři roky neměl zaměstnání, jeho ženu odmítali obsloužit v konzumu. Pak se z něj stal zastavárník. Vedl tedy živnost, která sdírá ty nejslabší: nemajetné, alkoholiky, vyděděnce. Jak se s tím jako komunista vyrovnával? "Samozřejmě jsem potřeboval z něčeho žít, ale když přišla žena s dítětem, půjčil jsem jí i bez úroku." Skutečně? Nechodily k němu nakonec jen ženy s dětmi?
Před dveřmi Zifčákova hotelu Džbán v Karlově Studánce fučí ostrý jesenický vítr, ale je příjemnější než to, co se odehrávalo uvnitř. Za fanatiky dnes musí člověk vážit dlouhou cestu, dřív byli každý den ve zprávách. Konec rozhovoru je osvobozující.
Foto: ČTK, Tomáš Nosil
