Rada Ústavu pro studium totalitních režimů se zabývala informacemi o minulém životě pana Jiřího Pernese, nového ředitele ÚSTR. Nechce ho odvolat, a tak má do funkce nastoupit na apríla. Krom vydávání textů, jež byly napsány tak, aby mohly vyjít za bolševika, tudíž byly prokomunistické, také studoval Večerní univerzitu marxismu-leninismu. Má tedy ideální průpravu pro řízení antitotalitního ústavu.
Rada šlápla při volbě vedle. Je poněkud nepochopitelné, proč Jiří Pernes usiluje o řízení právě této instituce, co tam chce dělat. Bylo by mnohem lépe najít nějakého českého Jána Langoše. Nejen kvůli české veřejnosti, ale také s ohledem na zahraničí.
Přesto na své chybě většina (čtyři ze sedmi, jen tři byli proti Pernesovi) trvá. Zřejmě jim jde víc o svou tvář než o to, co bude s ústavem dál. Nově zvolený ředitel nebyl odvolán. Nové výběrové řízení nebude hned tak vypsáno. Absurdní. Vumlista zřejmě povede protitotalitní ústav.
V Praze minulý týden skončila mezinárodní konference Zločiny komunistických režimů, kterou připravil současný, "nepernesovský" ÚSTR. Účastníci se vyjádřili k situaci v českém ÚSTR a k novému řediteli. Současně zareagovali na odvolání prezidenta Dr. Mariuse Oprey a odebrání vyšetřovacích pravomocí rumunskému Ústavu pro vyšetřování zločinů komunismu, které bylo oznámeno v době, kdy se pan Oprea účastnil konference a zahájení výstavy svého Ústavu v Praze v rámci festivalu MENE TEKEL.
ČTĚTE TAKÉ: Nový šéf ústavu pro totalitu studoval VUML. Radní to neví
Pernes: Něco vím jen já a ústav. A já to neřekl
Žáček Pernesovi: Zveřejněte materiál o své minulosti
Prohlášení zní takto: "My, níže podepsaní, a instituce, které reprezentujeme, vyjadřujeme vážné znepokojení nad nedávnými událostmi v České republice a v Rumunsku, které oslabují instituce věnující se vyšetřování a odhalování zločinů komunismu, a sice Ústav pro studium totalitních režimů a Ústav pro vyšetřování zločinů komunismu a pro paměť rumunského exilu. Věříme, že tyto instituce a jejich činnost je třeba posílit a podpořit, aby bylo zajištěno, že zločiny komunismu budou odsouzeny a jejich pachatelé potrestáni. Tyto instituce jsou nezbytné proto, že poskytují ponaučení potřebné pro zabránění podobným nebo novým totalitním režimům v budoucnosti. Považujeme rovněž za nesmírně důležité, aby se zvyšovalo povědomí a znalosti o zvěrstvech, která se páchala ve jménu komunismu v Evropě, i o těch, která se stále ještě páchají v zemích, kde je komunismus u moci." (Seznam podepsaných pod textem.)
Proč to znepokojení? Jak známo, po smrti Jána Langoše byl na Slovensku umlčen Ústav paměti národa. Řada lidí odtud přešla do Prahy na ÚSTR. - Koncem prosince 2009 byl donucen odstoupit z funkce prezident rumunské Národní rady pro studium archivů Securitate Dr. László Csendés. Byl ohrožován na životě. V února 2010 byl odvolán prezident rumunského Ústavu pro vyšetřování zločinů komunismu Dr. Marius Oprea; jeho Ústavu byly odebrány vyšetřovací pravomoci. - Slovinskému Studijnímu centru pro národní usmíření v Ljubljaně současná levicová vláda snížila rozpočet natolik, že jeho činnost je prakticky ochromena.
Je tedy ÚSTR další na řadě?
Byla by to vážná chyba. Účastníci pražské mezinárodní konference o zločinech komunismu mimo jiné žádají, aby byl ustaven mezinárodní soud pro zločiny komunismu sídlící v EU. Zločiny proti lidskosti spáchané komunistickými režimy nespadají do jurisdikce stávajících mezinárodních tribunálů. I proto je nutné, aby ÚSTR nebyl "normalizován". Pod Pernesem ho ale žádný rozkvět nečeká. Zařadí se zřejmě mezi jiné vědecké instituce a jeho původní smysl, jaký plánoval Ján Langoš u nás i na Slovensku, zanikne.
| Signatáři Prohlášení účastníků mezinárodní konference „Zločiny komunistických režimů: |
Harry Wu (USA), čínský disident, ředitel Laogai Research Foundation, Sandra Kalniete (Lotyšsko), bývalá disidentka, bývalá ministryně a eurokomisařka, členka Evropského parlamentu, László Tökés (Rumunsko), bývalý disident, biskup z Temešváru, člen Evropského parlamentu, Tunne Kelam (Estonsko), bývalý disident, člen Evropského parlamentu, Göran Lindblad (Švédsko), předseda švédské delegace v Parlamentním shromáždění Rady Evropy a předseda podvýboru pro vnější vztahy, Emanuelis Zingeris (Litva), předseda litevské delegace v Parlamentním shromáždění Rady Evropy a předseda Mezinárodního výboru pro zhodnocení zločinů nacistického a sovětského okupačního režimu v Litvě, Markus Pieper (Německo) - za Spolkovou zmocněnkyni pro podklady Státní bezpečnosti bývalé NDR, Maria Dmochowska (Polsko) - Ústav paměti národa, Nikita V. Petrov (Rusko) - Memorial, Toomas Hiio (Estonsko) - Estonský ústav historické paměti, Valters Nollendorfs (Lotyšsko) - Muzeum okupace Lotyšska 1940-1991, Pál Germuska (Maďarsko) - Ústav 1956, Damyan Hemčič (Slovinsko) - Studijní centrum národního usmíření, Michiel Klinkhamer, Marcel van Hamersveld (Nizozemí) - Nizozemské centrum pro studia totality, Anders Hjemdahl, Camilla Andersson (Švédsko) - Ústav pro informování o zločinech komunismu, Vasil Kadrinov (Bulharsko) - Centrum Hannah Arendtové, Mehmed Shukri (Bulharsko) - Spravedlnost a práva na Balkáně, Marina Jelić (Srbsko) - Centrum pro mír a rozvoj demokracie, Christoph Schäfgen (Německo) - bývalý generální prokurátor pro komunistické zločiny v bývalé NDR, Jiří Navrátil, Zdeněk Boháč - Pražský akademický klub 48, Naděžda Kavalírová, František Šedivý, Jiří Málek, plk. v.v. Rudolf Macek - Konfederace politických vězňů České republiky, Stanislav Stránský, Václav Malec - Svaz bývalých politických vězňů, Jana Hybášková, Jaroslav Čapek - Evropská demokratická strana. |
Foto: Karel Šanda, ČTK
