Za státní peníze
Nebezpečné pedikérky. Rekvalifikační kursy chrlí "zmetky"

Chcete si za státní peníze pořídit výnosný byznys? Začněte nabízet rekvalifikační kursy. Jakmile získáte akreditaci, máte vyhráno. Nikdo totiž už nezkoumá, zda jste něco někoho opravdu naučili.

Kateřina Malínská z Poděbrad má za sebou tříletou zkušenost coby školitelka v rekvalifikačním centru v oboru kosmetička. Byla to ona, kdo se ujímal nových zájemkyň a snažil se jim vštípit základy své profese.

Po třech letech zjistila, že o to vlastně nikdo nestojí. "Ze začátku to skutečně fungovalo. Drželi jsme se postupů, hodin, které museli rekvalifikanti splňovat, ale postupem času paní majitelka od těchto nároků ustupovala," popisuje svou zkušenost s poděbradským salonem Pretty.

"Budoucí kosmetičky docházely na kurs jen dvakrát týdně na praxi, teorie se nedělala žádná. Neprobírala se s nimi první pomoc ani důležité věci jako nemoci kůže," pokračuje Malínská. Například nehtovou modeláž si kursistky kvůli drahým gelům zkusily jen dvakrát. Obsluhu solária vynechaly úplně.

Špatný řez

"Účelem bylo, aby to každý udělal," říká Malínská. Z rekvalifikací se tak podle ní stal v Poděbradech prostý byznys. Za jeden kurs majitelka od státu inkasovala okolo třinácti tisíc korun. Jejich délka je různá - od čtyřiceti do tří set hodin. Rekvalifikační centrum posílalo do světa řadu nedoškolených amatérek, které po marném shánění práce skončily opět na pracovním úřadě.

Na špatnou kvalitu kursů si stěžuje i nezaměstnaná Dana z Kladna. Má s nimi hned několikerou zkušenost. První získala asi před deseti roky, kdy absolvovala rekvalifikaci na účetní. "Tehdy to nebylo špatné, ale myslím, že se tam člověk obor nemohl naučit stoprocentně. Něco pojal, ale zdaleka ne všechno," říká.

Po minulé zkušenosti proto letos nastupovala do nového kursu práce s počítačem, kam ji poslal úřad práce. Za deset let se toho však evidentně hodně změnilo. "Bylo to jako nebe a dudy. Chodilo se tam jen na pár dní v týdnu a prakticky jsem se nic nedozvěděla. Měla jsem z toho pocit, že se ten kurs dělá jen kvůli tomu, aby byl," stěžuje si Dana.

Špatně vedený počítačový kurs alespoň nemůže nikomu uškodit. To už se ovšem nedá říct o tom pedikérském, jehož absolventky pracují se skalpelem. "Kdyby špatně ošetřila nohy a špatně řízla, tak diabetik může o nohu až přijít. U ostatních lidí hrozí záněty, trhání nehtů a podobně. Mám známou, které na pedikúře ořezaly všechny puchýře a ona druhý den nemohla chodit," varuje bývalá školitelka Malínská.

Majitelka salonu Pretty Jaroslava De Martini vidí za touto výpovědí sprostou pomluvu. Kateřina Malínská si totiž otevřela vlastní salon, a stala se tak její konkurentkou. S redaktorem TÝDNE se proto De Martini původně ani nechtěla bavit: prý jí nestojí za to reagovat na takové do očí bijící lži. Po chvíli se jí však vše rozleželo v hlavě a rozmluvila se.

"Je to celé nesmysl. Nedovolili bychom si tady nic obcházet a kursy jakkoli odbývat," řekla TÝDNU majitelka a následně se za ni přimluvila i jedna z kursistek.

Tento konkrétní příběh se dá odbýt tím, že jde o konkurenční boj. Jenže se zdá, že chyba je v samém systému rekvalifikací. To koneckonců tvrdí i sami nezaměstnaní.

Místo svářeče strážným

Jedním z nich je i padesátiletý Josef z Kladna, který je nezaměstnaný už tři a půl roku. "Našel jsem si práci u plynařů, ale potřeboval jsem svářečský kurs. Úřad práce mi to ale odmítl zařídit. Prý by trvalo dlouho, než by se to vyřídilo," stěžuje si Josef. Místo požadovaného kursu ho úředníci poslali na jiný. "Nabídli mi rekvalifikaci na 'sekuriťáka'. Učili mě tam základní práci na počítači, nějaké testy fyzické zdatnosti a podobně. Ale bylo to k ničemu. Mám si dělat kurs, abych pak bral padesát korun za hodinu?" říká Josef. O nabízenou práci u plynařů tak přišel. Nyní vykonává veřejně prospěšné práce pro město.

Mluvčí Úřadu práce ČR Kateřina Beránková se brání: "Každý uchazeč projde kontaktní schůzkou a i tam se dobrovolně zapojí do projektu. Po absolvování motivačního kursu nastupuje na dohodnuté rekvalifikace." Podle mluvčí se může stát, že má člověk nižší ukončené vzdělání, než je potřeba. Pan Josef je však vyučený zedník, takže pro svářečský kurs má vzdělání dostatečné.

Projde každý

Problémem u kursů podle zjištění TÝDNE je, že nikdo netlačí na zvyšování jejich kvality. Majitelé rekvalifikačního centra totiž mají eminentní zájem, aby všichni účastníci prošli. Nevyhodí tak nikoho jen kvůli špatné docházce. "Téměř každý ten kurs udělal, protože kdyby ho neudělal, tak by to úřad práce neproplatil," dělí se o své zkušenosti z opačné strany Malínská. "My jsme měli doslova zakázáno, aby někdo neprošel. Když by totiž rekvalifikant neudělal kurs, musel by si ho sám zaplatit. A na to většinou neměl."

Úřad práce se praxí, kdy bez výsledků nejsou peníze, nijak netají. "U zvolené rekvalifikace zaplatíme vzdělavateli pouze tehdy, pokud klient úspěšně složí závěrečnou zkoušku. V opačném případě hradí náklady na kurs klient sám," potvrdila mluvčí úřadu. Maximálně je tato státní instituce ochotna zaplatit ještě náhradní termín zkoušky, než nechá náklady zcela na nezaměstnaném.

Navíc kontroly docházek provádí úřad jen tehdy, když dotyčnému kurs sám vybere. Pokud si jej zvolí nezaměstnaný, nikdo jeho účast na školení nesleduje. Mělo by tak činit ministerstvo školství. To však mnoho kontrol neprovádí. Například v roce 2012 dohlédlo jenom na deset a loni na čtyřicet tři firem.

Co se děje u zkoušek?

Podobné problémy jako s docházkou jsou i s kontrolou zkoušek. Podle Malínské jich mnoho není nebo nejsou kvalitní. Jejich účinnost kritizuje i viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Pavel Juříček: "Vzhledem k úspěšnosti rekvalifikací je jasné, že ty kontroly nejsou příliš účinné."

Úřad práce se brání, že prý podvody s testy nejsou téměř možné. "K závěrečným zkouškám u rekvalifikačních kursů, které zabezpečuje úřad práce, chodíme téměř vždy," uvedla Beránková s tím, že úředníci provádějí monitorovací návštěvu u devadesáti procent podobných kursů.

Ale například v salonu Pretty prý kontrola nebyla za poslední tři roky ani jednou. Úřady i ministerstvo tak zkrátka věří lidem, kteří si obor vyberou sami, že ho chtějí poctivě absolvovat. Už ale nedohlíží na školící firmy, zda jsou jejich kursy opravdu kvalitní.
"Zkoušky může vykonávat pouze autorizovaná osoba, která musí dodržet zákonem stanovené podmínky. Vystavovala by se jinak riziku odnětí autorizace, a tím ztráty obživy," hájí přístup státu Beránková.

Změňte systém!

Názory zaměstnavatelů na strukturu rekvalifikací, případně na kvalitu jejich účastníků, se liší. "My jsme spokojeni. Malé podniky, než někoho vezmou, tak si ho pořádně prověří," říká předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karel Havlíček.

Pavel Juříček má ovšem značně odlišný názor. Nikoli na samotný smysl školení, ale na to, jak je nastavený systém. "Dlouhodobě to jako Svaz průmyslu na tripartitě kritizujeme. Nechceme, aby rekvalifikace probíhaly přes nějaké agentury a v kancelářích u počítačů, protože ten výsledek je hanebný," míní Juříček. Stát podle něho do těchto aktivit dává miliardy a v konečném výsledku se zaměstná pár tisíc lidí.

"Rekvalifikace by měly probíhat ve firmách, kde bychom si vybrali lidi a rekvalifikovali je na ta pracovní místa, na která potřebujeme," říká Juříček. Zvýšila by se tím podle něho motivace lidí kursů se vůbec účastnit, protože by pak měli jasnou šanci na zaměstnání. "Účinnost vydávání státních prostředků by pak byla zcela jiná," domnívá se viceprezident Svazu průmyslu a dopravy.

O celé věci měl Juříček v červenci jednat s ministryní práce Michaelou Marksovou (ČSSD), jíž se podle něho tento nápad zamlouvá. Ze schůzky nakonec kvůli Juříčkovu zaneprázdnění sešlo. "Naší snahou je zaměstnavatele do procesu rekvalifikací co nejvíce zapojit tak, aby respektovaly potřeby skutečné praxe," potvrdil záměr ministryně její mluvčí Petr Habáň.

Změna k lepšímu?

Určité zlepšení se už chystá. Alespoň to tvrdí výkonný ředitel Svazu dopravy Petr Kašík, který je členem akreditační komise pro rekvalifikace. Tato instituce uděluje firmám a agenturám povolení, aby mohly kursy vůbec pořádat. "Když jsem tam nastoupil, tak jsem se v první chvíli zděsil," řekl TÝDNU Kašík. Marně se totiž pokoušel najít nějakou vazbu mezi náplní kursu, zkouškou a tím, za jak dlouho a v jakém oboru si pak člověk najde práci.

Vzhledem k problémům, které úřad měl s výplatou sociálních dávek a nedostatkem svých zaměstnanců, se podle Kašíka ani nevědělo, jaká je v jednotlivých krajích struktura volných míst, tedy například kolik je potřeba svářečů.

To by se podle něho do budoucna mělo změnit, protože ministerstvo školství připravuje nový informační systém, jenž by měl účinnost rekvalifikací sledovat od počátku až do konce. To znamená od požadavků zaměstnavatelů přes nástup nezaměstnaného do kursu až po oznámení zaměstnavatele, že ho zaměstnal a na jaké pozici.