Situace, které znají tisíce Čechů: nevýhodné úvěry, peníze nestačící na nečekané výdaje a nutnost půjčit si třeba na nákup nové pračky či ledničky od firem požadujících vysoké úroky. I tak se lze dostat do dluhové pasti. Dluhy přitom patří k nejčastějším cestám k bezdomoví. Vyplývá to z koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví, kterou v těchto dnech knižně vydalo ministerstvo práce a sociálních věcí.
"Mezi rizikové faktory pro vznik bezdomovectví na straně osob patří dluhy, nezaplacené nájemné nebo hypotéky, rodinné konflikty a rozvraty, propuštění z institucionální péče (dětský domov, vězení, psychiatrická léčebna, nemocnice)," konstatuje se v koncepci. Velkou roli při ztrátě domova však hrají i různé psychické poruchy či alkohol.
"Mezi nejvýznamnější strukturální faktory patří vývoj na trhu práce a trhu s byty, politika v oblasti sociálních dávek a síťování sociálních služeb, nedostatky ve vzdělávací soustavě, rostoucí míra chudoby, nedostatky ve vytváření rovných příležitostí, regionální rozdíly nebo změny v oblasti rodinného života," dodává ministerstvo v koncepci.
Podle koncepce přitom v České republice žije 30 tisíc bezdomovců. Nejde samozřejmě pouze o lidi na ulici, ale i o ty, kteří žijí v různých azylových domech či noclehárnách. Ohroženo ztrátou domova je dalších sto tisíc lidí. Podle průzkumů zmíněných koncepcí jsou často ohroženi mladí lidé do 25 let, především ti z dětských domovů, osoby se zdravotním postižením, ale i celé rodiny s dětmi.
"Ačkoliv není k dispozici přesná evidence, mládež a mladí dospělí tvoří odhadem méně než 15 procent bezdomovců," konstatuje koncepce. Nejčastěji se jedná o mladé muže s žádnou či nízkou kvalifikací a bez rodinného zázemí.
Mezi bezdomovci výrazně přibývá i žen. Nezisková organizace Naděje, pečující o lidi bez domova, měla ještě počátkem devadesátých let maximálně pět procent klientek, v roce 2009 ovšem bezdomovkyně tvořily už 17 procent její klientely. Ohroženi jsou i senioři, u kterých je situace způsobená nemožností pokrýt nezbytné životní náklady, protože na ně příjmy nestačí, s osaměním a často s nemožností vyměnit dosavadní byt za menší. Například u Naděje tvoří lidé starší šedesáti let čtyři procenta klientů.
V Česku přitom dosud neexistuje komplexní právní úprava sociálního bydlení, které by upravilo postavení státu a obcí v oblasti bytové politiky ve vztahu k osobám ohroženým sociálním vyloučením včetně bezdomovců. Přestože podle legislativního plánu měly ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo pro místní rozvoj předložit legislativní návrh zákona o sociálním bydlení do konce minulého roku.
Podle koncepce by tato úprava byla nanejvýše potřebná. "Trh s bydlením v současnosti nedokáže reagovat na potřeby výše zmíněných skupin osob," konstatuje se v ní. Mnoho obcí nedisponuje vlastním bytovým fondem, který v současnosti představuje jedinou finančně dostupnou variantu bydlení zejména pro nízkopříjmové skupiny osob. Koncem roku 2009 bylo prodáno 74 procent z bytového fondu, který na obce v roce 1991 převedl stát. Od té doby podíl obecního bydlení klesl pod deset procent z celého bytového fondu. Koncepce proto navrhuje mimo jiné zajištění programů, z nichž by se financovalo pořízení, rekonstrukce nebo výstavba sociálního bydlení. Také by se měly legislativně vymezit povinnosti státu a obcí v tomto směru. Měly by se tak vytvořit například systém takzvaného bydlení s podporu, ve kterém by sociální pracovníci pomáhali lidem bez domova postupně se začlenit do normálního trhu s byty.
