Desítky mrtvých československých občanů si vyžádala v prvních měsících invaze vojsk Varšavské smlouvy, která před 49 lety přijela s "internacionální pomocí" zachránit socialismus. Jejich osudy přibližuje nová publikace Okupace 1968 a její oběti, kterou vydal Vojenský historický ústav.
Čtyřiatřicetiletý Pavel Albert byl v době, kdy sovětská vojska před 49 lety obsazovala Prahu, v blízkosti Československého rozhlasu na pražských Vinohradech, což se mu stalo osudným. Nacházel se v domě, do kterého začali vojáci střílet.
"Poté, co zde zběsilá sovětská palba zapálila několik domů a plameny i kouř uvěznily obyvatele jejich bytů, se někteří pokusili uniknout spalujícímu žáru skokem z okna. Podle hlášení Veřejné bezpečnosti byl jedním z těchto nešťastníků i Pavel Albert, jenž po pádu z výšky čtvrtého patra utrpěl tříštivé zlomeniny lebky a otok mozku a na místě svým zraněním podlehl," píší historici Ivo Pejčoch a Prokop Tomek ve své nové knize Okupace 1968 a její oběti.
Jen za prvních deset dní okupace, tedy od 21. do 31. srpna, bylo v Československu nejméně osmdesát mrtvých lidí. V září to bylo dalších třiadvacet obětí a v říjnu osmnáct. Na přelomu září a října většina okupačních vojsk odešla, zůstaly jen desítky tisíc sovětských vojáků, kteří se přesunuli do kasáren a vojenských prostor. To přineslo i rapidní pokles obětí civilních obyvatel: v listopadu čtyři, v prosinci dva lidé.
"Tento počet z prosince 1968 v podstatě zhruba předznamenal měsíční počet obětí i v dalších dvou desetiletích," uvedli Pejčoch s Tomkem. "Dočasný" pobyt sovětských vojsk se totiž protáhl na téměř 23 let, poslední voják odešel 21. června 1991.
Na okupaci doplatil i Bohumil Bouček, kterému by začátkem září 1968 bylo 69 let. Jenže narozenin se už nedožil. Večer 28. srpna si v práci stěžoval na nevolnost, takže jej na doporučení lékaře odváželi se srdeční slabostí do nemocnice v Hořovicích. Silnice do města však byla zablokovaná sovětskou vojenskou technikou, takže se do nemocnice dostal až s několikahodinovým zpožděním. Kvůli tomu, že panu Boučkovi nebyla včas poskytnuta odborná zdravotní péče, zemřel na kardiovaskulární příhodu.
Plán na vznik knihy Okupace 1968 a její oběti vznikl před několika lety, kdy historici Ivo Pejčoch a Prokop Tomek připravovali publikaci Černá kniha sovětské okupace: Sovětská armáda v Československu a její oběti 1968-1991. Zjistili totiž, že i přes značný počet odborných prací stále existují opomíjené aspekty a události nejdramatičtější počáteční fáze okupace.
"Stále se také objevují nové a nové poznatky rozšiřující naše vědomosti o obětech roku 1968. Až po mnoha desetiletích se lidé odhodlali mluvit o utrpení v rodinách. Mnohdy bylo známo jen málo podrobností o konkrétním průběhu tragických událostí a u mnoha obětí jsme neznali jejich podobu. Desítky obětí nebyly ve starších pracích ani uvedeny," uvedli autoři v úvodu knihy. "Naší snahou bylo také shromáždit více informací o konkrétní situaci v ulicích a veřejném prostoru nejen v prvních dnech, ale i v následujících týdnech a měsících, zejména v období do konce října 1968, kdy se situace přece jen mírně uklidnila."
