Neplodnost roste. Kliniky chtějí víc peněz

Problémy s početím potomka má v Česku přibližně 15 procent párů. I když léčba neplodnosti je v Česku oficiálně zdarma, v praxi mnozí rodiče musejí investovat do potomka desetitisíce korun. Podle odborníků by pomohlo, kdyby se úhrady od pojišťoven trochu zvýšily a jinak rozdělovaly.

„Zdravotnictví je jáma, která je schopna spolknout tolik peněz, kolik se jí nabídne,“ varoval v úvodu své prezentace věnované Národnímu dnu neplodnosti (6. 6.) Jan Šulc z centra asistované reprodukce Gest. S dalšími odborníky na asistovanou reprodukci se shoduje na tom, že určitá finanční motivace pacientek je na místě. „To, že úhrada pojišťoven nebyla už deset let valorizována, je ale skandální,“ je přesvědčen Šulc.

Neplodnost v ČR

neplodných je asi 15 procent párů, toto číslo je podobné na celém světě

příčina je ve 35 procentech na straně ženy, v 35 procentech na straně muže, ve 20 procentech oboustranná a v 10 procentech případů neznámá

důvody u žen: odsunutí těhotenství do pozdějšího věku, endometrióza (děložní tkáň rozšířená i mimo dělohu), polycystická ovaria atd.

důvody u mužů: klesající kvalita spermií (v roce 1940 jich bylo v mililitru ejakulátu 110 milionů, v roce 1990 asi 60 milionů; do 50 let by muži mohli mít spermií tak málo, že by už nedokázaly samovolně oplodnit vajíčko)

více informací: www.stopneplodnosti.cz, www.neplodnost.cz, www.lecba-neplodnosti.cz, zelená linka 800 164 626 (800 1MIMCO)

Dítě se prodraží starším i mladým

Důvodů, proč žena při pokusech o umělé oplodnění připlácí z vlastní kapsy, je řada. Na stimulující hormony, které jsou šetrnější a pacientka si je může aplikovat doma, se totiž několik tisíc připlácí. Pokud je potřeba spermii do vajíčka „pomoci“ speciální jehlou nebo pokud se embryo před vložením do těla kultivuje déle než 48 hodin, aby bylo možné odhalit jeho případné poškození, platí náklady opět rodiče.

Do peněženky musejí sáhnout i ženy, které už hrazenou péči vyčerpaly, nebo ženy starší 39 let. Ty si platí celý cyklus samy – odhadem musí zaplatit 50 až 60 tisíc korun. „Je docela tristní, že si jednotlivé zdravotní pojišťovny různě vykládají věkovou hranici pro úhradu: některé platí jen do dosažení 39 let, jiné až skoro do čtyřicítky,“ podotýká Jan Šulc.

Přidejte nám, je kde šetřit

Kliniky asistované reprodukce upozorňují na to, že dostávají od pojišťoven stále stejnou úhradu, ačkoli se za deset let jejich náklady podstatně zvýšily. „Přáli bychom si navýšení úhrad alespoň o deset nebo patnáct procent,“ říká David Rumpík z Kliniky reprodukční medicíny a gynekologie ve Zlíně.

Asistovaná reprodukce v ČR

asi tři procenta dětí se rodí „ze zkumavky“ (tzv. IVF procedura)

v zemi je 24 center asistované reprodukce

náklady zdravotních pojišťoven na léčbu neplodnosti činí ročně asi 400 milionů korun: za cyklus IVF 22 500 Kč za péči a 10 500 až 20 000 Kč za hormonální přípravky

celkem se v Česku ročně provádí 9-10 tisíc cyklů IVF oplodnění, asi ve 30 procentech případů se po přenosu embrya do dělohy podaří dítě donosit

první IVF bylo v Česku provedeno v roce 1982, dětí ze zkumavky je celkem asi 23 tisíc

ženě se hradí až čtyři cykly hormonální stimulace pro oplodnění „ze zkumavky“ s maximálně třemi přenosy embrya do těla, nejvýše do 39 let

pojišťovna plně hradí jen stimulaci levnějšími hormony, které se vyrábějí z moči a musejí být podávány lékařem; na rekombinantní hormony doplácí pacientka přes pět tisíc korun

pojišťovna dále nehradí například technologii ICSI („vstříknutí“ spermie do vajíčka), asistovaný hatching („naříznutí“ obalu vajíčka, aby se mohlo uhnízdit v děložní stěně), zmražení embryí a umístění rozmražených embryí do dělohy atd.

Zároveň by se podle lékařů měla změnit praxe, že se platí tři cykly oplodnění každé ženě bez ohledu na její situaci. „Možná by se mělo rozlišovat mezi pětatřicátnicí, která už má doma dvě děti a nedaří se jí počít třetí, a třicetiletou ženou, která už absolvovala tři cykly, a dítě zatím nemá,“ navrhuje Jan Šulc s tím, že by mladší ženě mohlo být proplaceno cyklů více. „Kromě bezdětnosti by se měl brát ohled i na sociální situaci rodiny,“ doplňuje Jitka Řezáčová z Ústavu pro péči o matku a dítě.

Lékaři navrhují i konkrétní opatření, která by pojišťovnám mohla přinést úspory. V současnosti například hormonální přípravky vydávají pacientkám reprodukční centra, ale musí je nakupovat od lékáren, a ne přímo od distributorů – cena léků se tedy podle Jana Šulce zbytečně zvyšuje.

Další skryté náklady vznikají z administrativních důvodů. „EU má směrnici, která požaduje vyšetření na AIDS, syfilis a řadu dalších chorob před každým cyklem léčby. Tato směrnice u nás zatím neplatí, ale nejspíš bude, a to i přesto, že jsou u nás tyto choroby pod kontrolou,“ vysvětluje Jan Šulc a dodává, že každý test bude stát tisíce korun navíc.

Na desetitisíce přijdou genetické testy embryí, které se provádějí pro odhalení některých častých genetických vad. „Smysluplný je test v případě, že dítě má například dědičnou dispozici k poruše. Lékaři ale mohou zadat tyto drahé rozbory i jako preventivní screening,“ upozorňuje Šulc. „Pokud je možné test provést a pojišťovna to zaplatí, tak to lékaři pro jistotu pochopitelně udělají,“ dodává logicky.

Nejsme na tom špatně

I když to podle statistik jde s plodností české populace z kopce, s péčí na tom Češi až tak špatně nejsou. „Například v Polsku nejsou hrazeny žádné postupy asistované reprodukce,“ popisuje David Rumpík.

Žádosti o navýšení úhrad formulují reprodukční centra spíše opatrně. „Je jasné, že v současné situaci není na místě žádat dramatické výdaje právě do našeho oboru, ale deset let bez valorizace už je vážně neúnosných,“ konstatuje David Rumpík. „Chybí nám také druhý hlas, který by naše požadavky podpořil,“ dodává s poukazem na to, že v Česku neexistuje žádná organizace sdružující ženy, kterým se nedaří počít.

Foto: Tomáš Nosil