V cizí péči
Neradostné svátky: Češi v zahraničí bojují o své děti
28.12.2013 07:59 Původní zpráva
Desítky českých a slovenských rodin v zahraničí vedou boj o své děti, které jim tamní úřady odebraly pro údajné narušování výchovy. Přes dílčí úspěchy se ovšem podstatné části z nich nepodařilo své milé získat zpátky. Uplynulé svátky proto pro ně nepatřily k nejradostnějším.
Už začátkem roku časopis TÝDEN informoval o případech, které řeší brněnský Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Případy se táhnou zhruba od roku 2009, kdy první z nich zaznamenal Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚOMPD). Ten má na starosti mimo jiné vymáhání výživného v zahraničí, mezinárodní adopce či takzvané mezinárodní "únosy" dětí. Případy odebraných dětí šly do desítek. Děti byly v Británii umístěny do pěstounské péče, případně byla zvažována jejich adopce. "Nejsme schopni s určitostí říct, zda větší množství případů bylo i v minulých letech, nebo zda jsme o nich pouze nebyli informováni," konstatoval tehdy ředitel úřadu Zdeněk Kapitán.
Případy v Británii se začala zabývat i Česká televize. "Řekli, že když malá chodila do školky, že si tam hrála s panenkama, že to může mít sexuální podtext," konstatovala pro její pořad Reportéři ČT matka jedné z odebraných holčiček. Učitelce v mateřské školce se totiž nepozdávalo, že si dítě hraje tak, že si panenky dávají pusinky. Úřady začaly rodinu monitorovat a po čase jim dítě odebraly.
"Celý systém takto funguje od roku 2008, je reakcí na jeden strašný případ. Malý chlapec z Londýna zvaný Baby P., Peter Conely, byl doma utýrán k smrti. Přestože sociální pracovníci a další úředníci rodinu navštívili šedesátkrát, nezasáhli. To byl obrovský skandál, který vedl k tomu, že sociální pracovníci si řekli, aha, byli jsme obviněni z toho, že jsme u tohoto chlapce selhali, takže musíme udělat vše pro to, aby se to nikdy neopakovalo," popsal České televizi počátek problémů britský novinář Christopher Booker.
Češi a Slováci v Británii však nejsou sami, kdo řeší podobný problém. Totožné zkušenosti mají i naši krajané v severských státech. Asi nejznámějším českým případem je Eva Michaláková, na jejíž případ poprvé upozornil časopis TÝDEN počátkem června. Jí norské úřady odebraly dva malé syny, poněvadž je podle nich jejich otec zneužíval. Podezření se nepotvrdilo, matka se dokonce se svým mužem rozešla, přesto se jí nepodařilo dostat syny zpět. Děti smí vídat pouze dvakrát do roka, navíc je každý z obou chlapců u jiných pěstounů.
Norské úřady se tehdy k dotazům TÝDNE, proč byly děti odebrány i přesto, že soud podezření nepotvrdil, a proč chlapce nemůže dostat na výchovu ani sestra Evy Michalákové, šířeji nevyjádřily. "Ministerstvo v dopise vysvětlilo, že není v té pozici, aby to mohlo komentovat nebo zasahovat v konkrétních případech péče o dítě," sdělil postoj norského ministerstva dětí, rovnosti a sociálního začleňování velvyslanec Jens Eikaas. Ambasáda prý navíc není informována o podrobnostech celého případu, a proto se k němu nemůže vyjadřovat.
Eva Michaláková se proto obrátila na Evropský soud pro lidská práva. Na projednání svého sporu nyní čeká.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.