Nezhroutil jsem se, říká šéf Plastiků Brabenec

Undergroundová ikona, skupina The Plastic People of the Universe, se nedobrovolně změnila v amatérské detektivy. Pátrá po nástrojích, které jí v září byly ukradeny před žižkovskou hospodou. "Děláme kolem toho už asi zbytečný humbuk," říká šéf kapely Vratislav Brabenec.

Máte stopu po zlodějích, kteří vám vzali nástroje?

Už pátrání vzdáváme, nástroje jsou zřejmě ztraceny navždy. Těžko se teď s nimi vlastně může někdo v Praze objevit, protože můj saxofon byl starý exemplář, jakých je málo, a hned se dá poznat. Prošli jsme bazary po celém Žižkově, nikde ani stopa. Byl to nástroj z třicátých let, cenu měl spíše sběratelskou, měl ale dobrý tón. Dostal jsem teď nástroj nový, který je mechanicky naprosto stejný, nemá ovšem vůbec ducha, nemá spirit. Asi ho budu muset tomu nástroji dodat.

Slyšel jsem, že vám nový instrument koupila paní hraběnka Colloredo-Mansfeldová, mohl jste si prý vybrat jakýkoli. Čím jste ji oslovil?

Nevím, který blbec tuto informaci zveřejnil. Pro paní hraběnku dělám ještě se dvěma kolegy projekt na úpravu jistého památkového objektu, a když se dozvěděla, že jsem saxofon ztratil, rozhodla se mi na něj přispět. Jde o přátelské gesto - když kamarád ztratí pětikilo, taky ho pozvete na polívku. Prachy na nový nástroj jsem si sehnal sám a příspěvek od paní hraběnky jsem si odpracoval. Jsem z toho otrávenej.

Na nástroje jste jako kapela vypsali dvacetitisícovou odměnu. Ozval se někdo?

Šlo o akci, která šla mimo mě, nesleduju, jestli se někdo ozval.

Podpořily vás ale i další veřejné osobnosti, které pro Plastic People uspořádaly dokonce benefiční koncert. Jde přece o gesto, vás netěší?

Přemýšlel jsem, že na tu benefici nepůjdu. Dnes od rána mám pocit, že jsem měl od začátku říct, že mě benefice nezajímá, mám dojem, že si na celé věci chce někdo přihřát polívčičku. Nezhroutil jsem se z toho, když nám nástroje ukradli, a asi jsme okolo toho dělali zbytečný humbuk.

Jak je možné, že jste své nástroje nikdy neztratil nebo je někdo neukradl už dříve? Při koncertech i nahrávání s Plastic People se přece pilo a někdy jste utíkali zadním vchodem před policií.

Málem jsem saxofon ztratil až nedávno na festivalu v Chicagu, když jsem se trochu opil. Na koncert přišlo asi pět tisíc lidí a já zjistil, že nástroj nemám, až když jsme druhý den dorazili do Toronta. Nakonec saxofon našla moje manažerka. Zůstal ležet i s taškou na pódiu a nikdo ho neukradl, což by se tady nepochybně stalo.

* Vratislav Brabenec byl za komunistů vězněn v kriminále na Pankráci. Bere to jako čistě negativní zkušenost?

* Jak vzpomíná na hudební spolupráci s Václavem Havlem a přátelství se signatáři Charty 77?

* Proč odmítal v emigraci hrát pro českou komunitu a proč se po čtrnácti letech vrátil zpět do Česka?

ODPOVĚDI NA TYTO OTÁZKY A MNOHO DALŠÍHO SE DOČTETE V NEJNOVĚJŠÍM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 2. LISTOPADU 2015.