Američané objevují svého Nicholase Wintona. Podobně jako on odjeli manželé Sharpovi na začátku druhé světové války do Československa zachraňovat lidi pronásledované nacisty. V Bílém domě měl nyní premiéru dokument o jejich životě.
Martha a Waitstill Sharpovi. Během své mise pomohli 125 lidem opustit Československo a později Francii. Dalším tisícům běženců zařídili cestu z portugalského Lisabonu do Spojených států. V roce 2006 je izraelský památník Jad vašem vyznamenal in memoriam titulem Spravedlivý mezi národy, jímž oceňuje lidi nežidovského původu, kteří přispěli k záchraně Židů před holocaustem. Přesto se většina z nás o jejich hrdinství dozvídá až dnes.
Osmnáctá volba
Na začátku roku 1939 zazvonil telefon v domě Marthy a Waitstilla Sharpových. Na druhém konci byl Everett Baker, prezident Americké unitářské asociace. Sharpovy pozval k sobě domů. Nabídl jim misi, která neměla v historii unitářů obdoby. Měli se vydat do Československa, které pár měsíců předtím na základě mnichovské dohody odevzdalo své pohraničí nacistickému Německu. Unitáři hledali někoho, kdo by pomáhal Židům a politicky nepohodlným lidem a zajistil jim cestu pryč z dosahu moci nacistů. Důležitou podmínkou bylo, aby se dobrovolníky stali manželé s dětmi, které by zanechali v USA. To pomáhalo zvýšit šanci, že se dvojice dostane bez problémů až do Československa. "Kolik lidí jste tímto způsobem oslovili?" ptal se Sharp na schůzce. "Sedmnáct," zněla odpověď. "Rozumím vám správně, že jsme vaše osmnáctá volba?" tázal se dále Sharp. "Ano, ostatní odmítli. Báli se o svou kariéru, nechtěli opustit děti a vydat se do nebezpečí."
Rodinu unitářského duchovního Sharpa čekalo těžké rozhodování, zda se rozloučit s poklidným životem v Massachusetts. Obzvláště jeho žena Martha těžce nesla skutečnost, že by měla opustit své dvě malé děti. Nakonec ale následovala manžela. Už 4. února 1939 odplouvali Sharpovi z přístavu v New Yorku.
Veřejnosti ve Spojených státech a bývalém Československu zůstával jejich osud dlouho neznámý. Zřejmě to změní nový dokumentární film Vzdor proti nacistům: válka Sharpových (Defying the Nazis: The Sharps' War). Premiéru měl ve druhé polovině září v Bílém domě a v americkém Muzeu holocaustu. Už v prvních dnech po uvedení vyvolal ohlas v předních amerických médiích, včetně deníků Washington Post a Boston Globe či magazínu Time.
Hlas Toma Hankse
Zájem o film podpořila jména tvůrců. Dokument režíroval oceňovaný dokumentarista Ken Burns. Postavě Waitstilla Sharpa propůjčila svůj hlas hollywoodská superstar Tom Hanks. Film by však nevznikl bez Artemise Joukowského, vnuka Sharpových. O příběh svých předků se zajímal od roku 1976, tedy od svých 14 let, kdy ve škole dostal úkol vyzpovídat někoho, kdo v životě prokázal odvahu. Matka ho poslala za babičkou, která za války "dělala bezvadné věci".
"Sharpovi představují to lepší z Ameriky," nechal se po premiéře v Bílém domě slyšet náměstek ministra zahraničí USA Antony J. Blinken. Poznamenal, že film přišel v době, kdy svět potřebuje uskutečnit mnohem více na pomoc uprchlíkům ze Sýrie a dalších míst.
Příběh Sharpových má pro současné Spojené státy zvláštní význam. Pochází z doby, kdy se Spojené státy uzavřely do sebe. Sílilo izolacionistické a antisemitské hnutí America First, které prosazovalo politiku vyjednávání s Adolfem Hitlerem. Na toto hnutí se dnes při svých vystoupeních odvolává prezidentský kandidát republikánů Donald Trump.
Nebyli jediní
Historik Martin Šmok, poradce USC Shoah Foundation pro vzdělávací programy, si také všiml paralely se současností. Připomíná ale, že Sharpovi nebyli jediní. "Do záchranných programů se tehdy zapojily stovky dobrovolníků," řekl časopisu TÝDEN Šmok, který se podílel na mapování válečných a poválečných osudů Židů v někdejším Československu. Tehdejší situaci přirovnal k uprchlické vlně v Evropě, kdy se také řada dobrovolníků snaží běžencům pomáhat. Připomněl, že židovské uprchlíky tenkrát také značná část veřejnosti nenáviděla.
Podle Šmoka existovaly v předválečném Československu různé skupiny, které spolu při pomoci Židům komunikovaly, vyměňovaly si informace. Fungovaly rovněž různé záchranné programy. Šmok připomněl i někdejšího československého konzula v Marseilli Vladimíra Vochoče, který na přelomu 30. a 40. let vydával pasy židovským uprchlíkům, díky nimž se mohli dostat do bezpečí. Také Vochoč nedávno dostal in memoriam ocenění Spravedlivý mezi národy.
Sharpovi byli do Československa vysláni na základě velmi dobrých vztahů mezi českými a americkými unitáři. Američané se po mnichovském diktátu dotazovali Norberta Fabiána Čapka, zakladatele Náboženské společnosti českých unitářů, zda by mohli nějak pomoci. "Od Čapka se dověděli, že materiální pomoc zatím není nutná, ale jsou potřeba lidé, kteří by dokázali dostat ohrožené osoby za hranice Československa," popisovala události staré 77 let Kristýna Ledererová Kolajová, předsedkyně českých unitářů.
Po cestě do Prahy měli Sharpovi několik zastávek v západní Evropě. Budovali síť kontaktů, s jejichž pomocí by mohli uprchlíky z Československa dostat do bezpečí. V Praze manželský pár registroval uprchlíky, snažil se ambasády upozornit na jednotlivé případy, sháněl jim zaměstnání v cizině, zařizoval propuštění z vězení a organizoval cesty do Londýna, Paříže či Ženevy. Při jedné příležitosti provázela Martha Sharpová do Anglie skupinu 35 běženců tvořenou novináři, politiky a dvěma dětmi, jejichž rodiče spáchali sebevraždu. Jindy zorganizovala odjezd skupiny dětí do Británie.
Unikli o den
V noci ze 14. na 15. března 1939, těsně před okupací zbytku republiky nacistickými vojsky, Sharpovi spálili všechny záznamy, které si vedli. Dostali se do nebezpečí především poté, co v červnu 1939 gestapo zavřelo jejich pražskou kancelář. Waitstill opustil okupovaná území na začátku srpna, jeho žena ho následovala za týden. Později se dověděla, že zatčení německou tajnou policií unikla o jediný den. Pár se setkal v Paříži a na konci srpna už vstupoval na americké břehy.
Do Evropy se oba vypravili ještě jednou v roce 1940, kdy Německo napadlo Francii. Hitler byl ale rychlejší a do Paříže dorazil dříve než Sharpovi. Manželé nejprve operovali z území, které ovládal takzvaný vichistický režim kolaborující s nacisty. V Marseilli pomáhali běžencům opustit Evropu. Později ve své činnosti pokračovali z kanceláře, kterou zřídili v portugalském Lisabonu. Mezi jinými zařídili azyl slavnému německému spisovateli židovského původu Lionu Feuchtwangerovi. Waitstill Sharp se s Feuchtwangerem a jeho ženou plavil do Spojených států. Cestu se podařilo uskutečnit jen díky tomu, že se Martha Sharpová vzdala svého lodního lístku a odložila svůj návrat do USA.
Válečné zážitky však měly na soukromý život Sharpových neblahý dopad. Mise v Evropě údajně narušila jejich vztah s dětmi a také manželství se několik let po válce rozpadlo.
S příběhem se v budoucnu podrobněji seznámí i čeští čtenáři. Náboženská společnost českých unitářů již připravuje český překlad knihy vnuka Sharpových Artemise Joukowského, která má stejný název jako film.
