Očima Ivana Motýla
Nože a deziluze. Nejvážnější nemocí Ostravy je násilí

Co se to děje v Ostravě? V sobotu tři pobodané děti v šest hodin večer. O čtrnáct dní dříve se nože blýskaly v sedm ráno na trolejbusové zastávce a útok si vyžádal tři pobodané.

Tu informaci už zná celá republika. Dva ozbrojení mladiství napadli v sobotu v Ostravě devítileté, třináctileté a čtrnáctileté dítě a pobodali je noži. Devítiletý klučina málem umřel, ostatní děti jsou vážně zraněné.   

Náhodou docela dobře znám místo činu. Po ulici Patrika Lumumby v Ostravě-Zábřehu, v níž bylo v sobotu v 17.56 nalezeno jedno z pobodaných dětí, jsem třeba před třemi týdny kráčel s kolegou novinářem Tomášem. V sevření třináctipatrových věžáků a dělnických bytovek ze šedesátých let jsme si v téže ulic sedli do zahradní restaurace a užívali si poslední z neobvykle teplých listopadových večerů.

Budova hostince kdysi sloužila jako sídlištní čistírna prádla, revoluce ji však proměnila v čistírnu hlav. Bylo kolem šesté večer a uvnitř hospody jela pračka na program "pivo a rum" a venku před podnikem se docela dobře bavily tři asi devítileté děti. Tu se vzájemně strkaly do prachu chodníku, pak jen tak kopaly do dveří hospody, aby se opět servaly a vyválely se ve vajglech na zahrádce. A jejich matky mezitím uvnitř výčepu vesele nasávaly.

Zbytečné fotrovské otázky

Z toho výjevu bolelo srdce. "Hoši, co to děláte? A kde máte mámu?" Ptal jsem se naivně, tak trochu po foglarovsku. Nevnímali mě, zaujati smrští nejhrubších ostravských nadávek na vlastních rtech. Bál jsem se, že za chvíli poteče krev, že si rozbijí lebky, jak při těch krutých hrách padnou hlavou na betonový obrubník nebo na těžkou lavici v zahradní restauraci. Ale jejich matky se nebály a já se marně fotrovsky ptal: "Co z takových dětí bude? Přepadnou mě za dva roky na tramvajové zastávce?"

V sobotu se obavy zhmotnily málem v hromadnou vraždu. De facto ještě děti vrhly se s noži na jiné děti. A nebo jinak. Předčasně dospělí pobodali předčasně dospělé děti. Možná útočili i v rámci nějaké pochybené ideologie, myslím si však, že byli především "nemocní Ostravou".  

Ostravská Austrálie

Ostrava trpí nevyléčitelným násilím. Už sto a více let. Ostrava je "spečencem z gastarbajtrů". Ostrava je českou Austrálií, kam se chodilo na galeje, za trest a nebo za vidinou rychlého zbohatnutí při těžbě uhlí a výrobě oceli.

Jako autor pravidelné rubriky Stoletý kurýr na tomto webu dobří vím, že už před sto lety byla Ostrava považována za nejvíce nebezpečné město v celé tehdejší monarchii. Nikde se tolik nevraždilo a nikde nepůsobilo tolik dětských gangů. V Ostravském deníku z roku 1910 jsem třeba četl o partě třináctiletých chacharů, která přepadala noční chodce ve Vítkovicích a občas nějaké oběti jen tak pro zábavu vypíchala oči.

"Pro naše smutné poměry jest charakteristický případ, kdy se kočí Methoděj Pokorný vracel do Ostravy a ze tmy se vynořili tři chachaři. Strhli jej na zem a začali řezat hlava nehlava a nožem ho bodli několikrát do rukou i hlavy," informovaly 2. dubna 1910 Ostravské listy a dodaly, že kraj ovládá "vražedná mánie". 

Policejní síly v největším rakouském uhelném revíru byly přitom kvůli vysoké zločinnosti navýšeny od počátku roku 1910 o 270 mužů. Četnictvo navíc při domovních prohlídkách po celém Ostravsku zabavilo stovky nepřihlášených střelných zbraní. Odzbrojovací akci nařídily úřady po sérii několika vražd právě z jara téhož roku.

Sídlištní deziluze

Podobné zprávy přinesla třicátá, padesátá i devadesátá léta. V Ostravě se od nálezu uhlí hlavně "robilo", méně už vychovávalo, na to nezbyl čas. Robota, chlast, robota, chlast... Pak vyhazov, deziluze a vražda pro korunu. Nebo jen tak pro zábavu, z pomsty, v tomhle "městě krys", jak konečně rapoval i jeden z útočníků, který tuto sobotu pobodal děti v Ostravě-Zábřehu.

V neděli večer jsem se na místa přepadení dětí v Ostravě-Zábřehu zašel podívat. Paneláky se ztrácely ve smogu (limit polétavého prachu byl v Zábřehu právě překročen téměř šestkrát, místo 50 µg/m³ bylo ve vzduchu naměřeno 270 µg/m³ rakovinotvorných částic PM 10), chlapi v hospodě nadávali, že nemají práci, a kdybych chtěl někde za rohem koupit pár gramů heroinu, nebyl by to žádný problém. Ostrava je vážně nemocné město.