Záplavy 1907
O nulovém poučení ze staletých záplav v roce 1907

"Nedopustiti pusté stráně místo lesů," vyzýval poslanec Antonín Smrček rakouskou vládu po ničivých povodních v létě roku 1907. A rovněž varoval před pokračujícími regulacemi řek a podivil se, že v době telegrafu nejsou obce včas informovány o blížících se přívalových vlnách.

Uplynulo 103 let. Diskuse o příčinách letošních záplav je ale vedena opět ve stejném duchu jako v roce 1907, takže tehdejší říšský poslanec za Moravu a profesor vodního stavitelství Antonín Smrček by mohl směle vystoupit i v dnešní české sněmovně. Smrček totiž kritizoval, že stát nesmyslně upravuje dolní toky přítoků hlavních řek, kterými se pak voda po přívalových deštích valí zcela nekontrolovatelně. 

"Upravováním jednotlivých přítoků hlavní řeky dle obvyklého dosud způsobu zhorší se poměry povodňové na této řece, neboť vody, které se dříve v údolích jednotlivých přítoků rozlévaly a poměrně pomalu odtékaly, odtekou po srovnání a zkrácení toku několikanásobně rychleji," upozorňoval Smrček. Dravý a rychlý proud pak o to znatelněji drancuje města a obce kolem velkých řek. Jak ale poznamenal dobový tisk, tehdejší ministři vnitra, orby, obchodu a železnic, k nimž především se Smrček obracel, poslancovu interpelaci vůbec nekomentovali. 

Peníze hozené do vody

Záplavy z 15. až 17. července 1907 prokázaly, že narovnávání koryt a budování ochranných valů při stoleté povodni působí více škody než užitku. "Opevnění břehů, prováděné zemským výborem, které spočívá v zakládání valů, ukazuje se chabým. Statisícové valy poroučí se do vody a plovou právě tak, jako by hozeny byly přímo peníze do vody," kritizoval dosavadní protipovodňová opatření denní tisk. Přívalové deště v půli července 1907 udeřily téměř všude v českých zemích. Rozvodněná Jizera na Trutnovsku ničila jeden most za druhým, stejně divoce se valila Odra i Morava, která na Jesenicku škodila už od svých pramenů. 

"Blízko pramenů zaplavila Morava celé území obcí Dolní Rudy, Bohdíkova, Hrabenova a dalších. V Bohdíkově vyžádaly si dravé vlny lidský život. Jan Matis, 30letý dělník, byl sražen proudem a pohlcen vlnami." Ve Vrdech u Čáslavi zaplavil jinak nevinný potůček 39 domů, jejichž obyvatelé byli evakuováni na poslední chvíli.

Bohapusté ničení lesů

Poslanec Smrček varoval před dalším bohapustým ničením horských lesů. Na horách se podle něho "nesmí nechati nezalesněny pusté stráně s drobícím se kamenem", které jsou při prudkých deští celé unášeny do údolí. Ač sám nosil jméno tehdy oblíbeného stromu, kritizoval vysazování smrkových monokultur a doporučoval lesy smíšení či bukové. Smrček byl velkým zastáncem přehradních nádrží, které by byly budovány už na horních tocích horských bystřin. A podobná soustava pěti "horských" retenčních přehrad z počátku 20. století letos v srpnu skutečně pomohla uchránit Liberecko před mnohem větší zkázou.

S vizemi vodního inženýra z roku 1907 dnes souhlasí řada odborníků, například vrchní ředitel vodního hospodářství na ministerstvu zemědělství Pavel Punčochář. Ten říká, že při extrémních srážkách takzvaná "měkká" protipovodňová opatření (poldry, rozlivy aj.) stačí zastavit maximálně dvacetiletou vodu. Nikoliv stoletou, jaká právě zpustošila sever Čech, tu je lepší polapit v údolních nádržích. 

Ticho v době telegrafu (i mobilů)

Stále stejným problémem je po 103 letech i nejistá předpověď počasí. Žádný meteorolog není ani v roce 2010 schopen předem určit, který potok se katastroficky vylije, varována je proto celá oblast, kde se tragédie předpokládá. "Proč není postaráno v době telegrafů a telefonů o řádné hlášení a předpovídání povodní?" ptal se ve vídeňské Říšské radě i moravský poslanec Antonín Smrček. Jako příklad uvedl Hranice na Moravě, které přívalová vlna zalila 15. července 1907 v pět hodin ráno, ovšem varování moderní technikou přišlo do zaplavených Hranic až ve chvíli, když už "voda rychle klesati počala". Ani v době mobilů a internetu na tom nejsme o mnoho lépe.