Pro české pacienty s vážným poškozením mozku neexistuje rehabilitace ani dlouhodobá péče. Veřejnost i lékaři pořád chápou pojem rehabilitace jen jako fyzickou pomoc. Přitom takzvaná neuroterapie dokáže odstranit řadu následků, kam patří ochrnutí i ztráta paměti a orientace, ztráta schopnosti mluvit, číst nebo vykonávat běžnou činnost, jako je hygiena nebo oblékání.
Když se dvanáctiletý Martin vracel ze školy v přírodě domů, autobus se vyboural. Martin utrpěl vážné poranění mozku, měl roztržená játra a slezinu a několik zlomenin. Po dvou měsících v kómatu se konečně probral. Nemohl ale sám jíst, nehýbal se, nemohl mluvit. "Po půlročním pobytu v nemocnici se stěží sám posadil, na nohou se udržel, jen když jsme ho podepírali, mluvil velmi nezřetelně," vypráví Martinova maminka. Nikdo z lékařů nevěděl, jak se Martinův stav bude dál vyvíjet.
Tělo jsme zachránili, víc neumíme
"Nikdo mi nedokázal poradit, jak s ním zacházet, jak ho mýt, jak se k němu chovat, jak mu pomoci. Naplnila se slova jednoho doktora, který mi řekl: Tělo jsme zachránili, ale s duší vám nepomůžeme," uzavírá matka nemocného Martina. Dva měsíce s ním strávila doma a pak ho vzala do lázní, tam se o něj ale starali jen po fyzické stránce, psycholog nebo logoped k dispozici nebyli.
Český zdravotnický systém na rehabilitaci lidí, kteří si při zranění vážně poškodí mozek, trochu zapomíná. Správná rehabilitace přitom může vyléčit nejen ochrnutí, ale i další následky poškození mozku, jako je ztráta paměti nebo schopnosti mluvit. Pacienti se po úrazu hlavy často neumějí sami obléknout, neumějí jíst příborem, psát a podobně.
Rehabilitace není jen fyzická pomoc
"Většina lidí včetně odborníků pořád chápe rehabilitaci jako pouhou fyzioterapii," vysvětluje přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Olga Švestková. "V České republice neuroterapie prakticky vůbec neexistuje," dodává.
Lidé s poškozením mozku vyžadují stálou pomoc nejen fyzioterapeutů, ale i psychologů, logopedů, ergoterapeutů a dalších odborníků. Málokterý ústav takovou péči dokáže zajistit. "Většina rehabilitačních center poskytuje jenom fyzioterapii," říká Marcela Janečková, předsedkyně sdružení Cerebrum, které pomáhá pacientům s poraněním mozku.
Na neuroterapii nejsou peníze
Na psychoterapii zapomínají i pojišťovny. Svým klientům sice platí pobyt v léčebných ústavech, ale jen na dobu mezi třemi až šesti měsíci, což je nedostatečné. "Vyléčit člověka s psychickými následky poranění hlavy je otázkou několika let," upozorňuje Janečková.
Pacient sice o ozdravný pobyt může požádat znovu a pojišťovna mu ho znovu zaplatí, čekací doby na přijetí se ale pohybují kolem půl roku.
V Evropě běžné, v Česku výjimka
V západní Evropě je takzvaná neuroterapie běžnou praxí. O pacienta s poraněním hlavy, který je stále v kómatu, pečuje nejen fyzioterapeut jako v Česku, ale i logoped a další odborníci. V rehabilitačním centru potom pacienti každý den absolvují osmihodinový program, při kterém stráví hodinu s psychologem, hodinu s logopedem, fyzioterapeutem, jsou ale i v péči sociálních pracovníků, kteří jim později pomáhají znovu se začlenit do společnosti, najít si bydlení, práci a podobně.
"Pacienti tady podstupují i takzvanou ergoterapii, při které se učí znovu orientovat v prostoru nebo vykonávat běžné denní činnosti jako uvařit si čaj," popisuje Marcela Janečková vlastní zkušenosti z britské kliniky, která se specializuje na pomoc těmto pacientům.
Foto: Karel Šanda, Robert Zlatohlávek, Jan Šilpoch
