Temelínu se vyhněte na sto honů, radí zahraničním turistům anglicky psané průvodce Českem. O Pardubicích se zmiňují jako o městě semtexu, o Plzni zase píší, že stojí „na pivu a bombách". Jak vypadáme z pohledu zahraničních cestovatelů? Přečtěte si překlad tří průvodců.
Informace z turistických průvodců jsou první instancí, která tvoří pohled zahraničního návštěvníka na naši zemi. A zdaleka nejsou vždy pozitivní. „Žádný Čech vám nemůže s vážnou tváří doporučit návštěvu Kladna," píše například Rough Guide. Mluvčí kladenského magistrátu Petra Kučerová se domnívá, že za negativním hodnocením stojí nekvalitní práce autora. „Zjistil si nejspíš špatné informace ze špatného zdroje. Naše město rozhodně má co nabídnout, je tu třeba řada industriálních památek," říká s tím, že magistrát příslušnému vydavatelství ochotně poskytne veškeré informace.
Tři průvodce tří známých zahraničních vydavatelských domů (Lonely Planet, Rough Guide a Eyewitness Travel) se shodují v jedné věci: patnáct let po rozpadu federace sice již přijaly existenci dvou samostatných států jako faktum, obě země jsou ale stále chápány jako tak úzce provázané, že se jim všechna tři vydavatelství věnují v jedné knize s originálním názvem Česká a Slovenská republika.
Nikde v Evropě nepotkáte tolik vlasatců (Eyewitness Travel)
„Na venkově život někdy více připomíná počátky dvacátého století než dvacáté první," popisuje Rough Guide. Jeho kolegové od konkurence sice nejdou tak daleko, nicméně jistých zvláštností v přístupu Čechů k minulosti si všímají rovněž. „Dramatické změny posledních dekád neodstranily plně český sklon k nostalgickému kultu starého. Pouto ke starému oblečení, místům a zvykům občas nabývá nezvyklých forem," píše Eyewitness Travel, „nikde jinde v Evropě neuvidíte tolik dlouhovlasých mužů, kteří vypadají, jako by přišli přímo z 60. či 70. let."
Podobně kuriózně na autory působí český způsob trávení volného času. „Velmi populární je pěší turistika... Ti největší nadšenci se věnují aktivitě, které se kupodivu říká „na trampu" (ang. tramp = tulák, toulky). Oblečou se do pseudomilitaristického oblečení, stanují v divočině, hrají na kytary a zpívají písně okolo ohně," popisuje oblíbenou dovolenkovou kratochvíli Rough Guide.
Eyewitness si všímá i jedné z méně lichotivých stránek české povahy: „...široce zdůrazňované rovnostářství vypadá poněkud zvláštně v souvislosti se lpěním Čechů na titulech a postech," domnívá se autor, který tento zvyk připisuje měšťáckému původu společnosti a dlouhá léta trvající nadvládě rakouské byrokracie v době před vznikem samostatného Československa. Vysoce nicméně oceňuje přívětivost a otevřenost Čechů vůči cizincům.
Česká strava může zkrátit váš život o několik let (Rough Guide)
Méně milosrdní jsou autoři k českému jídlu. „Dobrá zpráva je, že v České republice můžete jíst a pít velmi levně. Jídlo je syté a pivo teče proudem. Špatná zpráva je, že to nejlepší, co se dá říci o české stravě je, že je hojná...," píše Rough Guide. Takto pak popisuje jednu z oblíbených delikates, sekanou: „kousky starého masa a chleba rozmačkané a smíchané dohromady, tvořící masový bochník. Jen pro znalce".
Všechny tři knihy se naproti tomu shodují na chvále českého piva, Rough Guide například do výčtu 29 míst v České republice a na Slovensku, která by neměla ujít turistově pozornosti řadí hned dva české pivovary. Na druhém místě žebříčku figuruje budějovický Budvar, na jedenáctém pak mekka pivařů - Plzeň. Povytažení obočí si vysloužily české pivnice. „Tradiční české hospody jsou zakouřená, muži ovládaná místa, kde 99 procent zákazníků pije po půlitrech hojné množství českého piva," líčí kultivované prostředí oblíbených míst rekreace české veřejnosti.
Konkrétní turistické informace vázané k jednotlivým regionům se ve všech třech případech soustředí především na pamětihodnosti příslušných krajů, osobní názor autorů do průvodců většinou probleskne spíš jakoby mimochodem, nejčastěji v případě Rough Guide.
PŘEČTĚTE SI, CO ŘÍKAJÍ PRŮVODCI O VAŠEM REGIONU:
Foto: archiv
