Zhruba pět set lidí se podle policejních odhadů sešlo kolem poledne v Praze u ministerstva zdravotnictví na odborářském happeningu proti zdravotnické reformě. Na její případné dopady upozornili scénkami a pantomimou. Na pódiu při některých výstupech dokonce tekla krev. Odboráři se poté vydali na cestu ke sněmovně.
"Braňme se reformám" nebo "Pryč s vládou" - to jsou hesla na transparentech, které si odboráři přinesli s sebou. Happening začal pět minut po poledni, tedy symbolicky "pět minut po dvanácté". Podle šéfky zdravotnických odborů Dagmar Žitníkové už totiž kabinet některé normy schválil a novelu o zdravotním pojištění odhlasovali ve sněmovně koaliční poslanci. "Zdravotní reforma je spíše deforma," řekla před odboráři Žitníková.
Shromáždění se podle redaktora on-line deníku TÝDEN.CZ účastnilo několik stovek lidí, především z řad seniorů. Program zahájila ústřední píseň ze seriálu Sanitka. 
Na akci promluvil také předseda Českomoravské komory odborových svazů Jaroslav Zavadil. Ten vyzval ministra zdravotnictví Leoše Hegera, aby "přestal lhát lidem". "Řekněte jim, co se chystá. Přece není normální, aby si lidé připláceli na zdraví takovou měrou. Je to nechutný byznys se zdravím. Lidé by takovým reformám měli říci ne," prohlásil. Podle Zavadila na reformě vydělají jen finanční skupiny.
Vypískaný ministr
Mezi protestující nakonec dorazil i propíraný šéf zdravotnického resortu. "Byl jsem povolán, abych vyřešil věci, které se dělaly špatně, a dělám pro to všechno," bránil Heger reformu. Od přítomných si však vysloužil hlasitý pískot a nadávky.
Odboráři také splnili svůj slib a na pódiu se objevila krev, a to při scénce, kdy dva lékaři znázorňovali dopady reformy. Mladší doktor představoval nadstandardní péči, starší s rezavou pilkou standard.
Odboráři míří ke sněmovně
Po skončení happeningu se protestující vypravili na pochod ke sněmovně, která by odpoledne měla začít zdravotnické reformní zákony projednávat. Průvod se vydal pomalu kolem Tančícího domu přes Vltavu směrem na Malou Stranu. Dopravu museli řídit policisté. Protestující neúnavně bubnovali a pokřikovali. Došli až ke sněmovně, kde obklíčili ministra financí Miroslav Kalouska, který mezi ně vyšel, a začali skandovat, že patří za mříže, líčil atmosféru reportér on-line deníku TÝDEN.CZ. Kolem půl čtvrté se pak odboráři začali zvolna rozcházet.
"Vyměňovali jsme si názory, naše stanoviska byla opačná," řekl Kalousek. Dodal, že se snažil demonstrujícím vysvětlit, že vyšší spoluúčast je nutná k tomu, aby byly sociální systémy stabilnější. "Není možné tvrdit, že nejpotřebnější je skoro celá populace. Lenost a neschopnost nesmí být vydávána za handicap, který opravňuje k veřejné pomoci," uvedl Kalousek. Demonstranti ho označili za tuneláře.
Předáci tvrdí, že by reforma omezila přístup k péči a moderní léčba by byla jen pro ty, kteří si ji zaplatí. Odborářům vadí také chystané zvýšení poplatku za den v nemocnici ze 60 na 100 korun či to, že by si léky do 50 korun měl hradit pacient.
Na protest proti reformám odbory uspořádaly už v polovině června celodenní stávku v dopravě. Žádaly stažení a přepracování reformních zákonů. Vláda od svých záměrů ale ustoupit nehodlá. Podle ní jsou změny nutné a Česko je potřebuje. Odbory mají na své straně naopak opozici. Někteří členové opoziční ČSSD se chtějí dnešní odborářské akce zúčastnit.
| Pro úřady jsme jen obtížný hmyz, říká vozíčkář |
|
Stát nám moc nepomáhá, pro úředníky jsme jen obtížný hmyz. To si myslí dvaapadesátiletý vozíčkář Jirka z Prahy, který byl jedním z účastníků dnešního happeningu a protestu proti vládním reformám ve zdravotnictví. "Moje přítelkyně je také vozíčkářka a žije v domě s pečovatelskou službou, který nedostal od státu dotace, takže ona neví, co s ní bude. Jenže když stát nedá peníze na sociální služby, tak se to zase odrazí ve zdravotnictví, protože handicapovaní budou ležet v nemocnicích," řekl Jiří. A nyní by se měl regulační poplatek za den v nemocnici zvýšit ze 60 na 100 korun, navíc bez omezení počtu dnů, za něž bude muset pacient zaplatit. I proti tomu dnes lidé v Praze protestovali. Podle Jiřího, který je po nehodě už přes dvacet let na vozíčku, si stát zdravotně postižených moc nevšímá. "Samozřejmě je to teď lepší než na začátku devadesátých let, ale já to mohu srovnávat i s cizinou, a jsme tady pořád hodně pozadu. Přítelkyně třeba pracuje jako právnička, a dokonce ani v některých soudních síních nemají bezbariérový přístup," poznamenal. "Zvláštní je, že ani zdravotnické firmy se o nás příliš nezajímají. Mám problémy, když potřebuji sehnat nový vozík nebo když ho potřebuji prohlédnout a opravit. Přitom v zahraničí si svoje zákazníky hýčkají, aby jim neutekli jinam," dodal. "Když si musíme něco vyřídit, sehnat nějaké zdravotnické pomůcky nebo bydlení, tak se pořád musíme jen doprošovat a úředníci se na nás dívají, jako bychom je hrozně otravovali. Lidé u nás obecně nejsou moc ochotní pomáhat. Změna musí ovšem vyjít od státu. Když se zlepší přístup státu k handicapovaným, tak možná i celá společnost bude ochotnější a vstřícnější," míní Jirka. |
