Odsouzený Neff Novák: Nechám se přejmenovat

Říká, že své ženě nechtěl ublížit, přesto ji uškrtil. Ba co víc: svůj hrůzný čin tři týdny umně skrýval před veřejností. Co ho k tomu vedlo a jaké bylo soužití s manželkou Irenou, vzpomíná Robert Neff Novák v exkluzivním interview pro on-line deník TÝDEN.CZ. Rozhovor, který vznikal ve vazební věznici v průběhu procesu, uveřejňujeme teprve nyní, kdy už je o trestu za vraždu prakticky rozhodnuto.

Veřejnost vás vnímá jako vypočítavého vraha, jenž bojuje o co nejnižší trest za uškrcení své ženy. Chcete se ospravedlnit?
Upřímně si ani nemyslím, že je to možné. Až do chvíle přiznání své jednání nemohu obhájit. Manželce jsem nikdy nechtěl vědomě ublížit a Bůh je mi svědkem, že mé chování nebylo vypočítavé. Mám ale právo ohradit se proti zaujatosti médií, která prezentovala náš vztah s Irenou. Kromě faktů se v tisku objevila spousta spekulací, polopravd a lží ohledně případu.

TAKÉ ČTĚTE: Neff Novák dostal za vraždu manželky třináct let

Jenže i vy jste tři týdny vodil všechny za nos a předstíral ztrátu ženy. Přitom jste věděl, že je mrtvá a leží zahrabaná v lese.
To je pravda, chtěl jsem tak odvrátit podezření z činu, který jsem spáchal. Teď se mi to ale to vrací. Negativní obraz, jenž o mně lidé mají, sotva zvrátím.

Co bylo v onen osudový večer spouštěcím momentem k tomu, že jste Irenu zavraždil?
Začalo to obyčejnou hádkou. Obecně těch důvodů, proč jsme se hádali, bylo samozřejmě mnohem více. Nejčastěji však šlo o naprosto zbytečné malichernosti. Často jsme se neshodli například v otázce přístupu k rodinnému rozpočtu. Irena nebyla zvyklá hospodařit s penězi. Utrácela více, než jsme si mohli dovolit. A více, než jsem dokázal vydělat. Pokaždé, když jsem s ní o tom chtěl mluvit, reagovala přehnaně podrážděně. S oblibou rozepře o penězích komentovala slovy "nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit kupovat levné věci". Nebo že se mám smířit s tím, že jsem si "nevzal žádnou submisivní šmudlu". V ten večer se rozčílila do extrému a nedala se zastavit. Teď vím, že jsem měl odejít jako tolikrát předtím. Bohužel jsem to neudělal.

Když byl váš vztah s Irenou od počátku velmi bouřlivý, proč jste jej neukončil? Muselo to opravdu skončit vraždou?

Společně jsme toužili naše skřípající manželství zachránit. Nechtěli jsme to vzdát, oba jsme měli samozřejmě zodpovědnost za rodinu a dceru Dominiku. Docházeli jsme proto i do poraden. Potřebovali jsme odbornou pomoc od profesionálů. Od někoho, ke komu bychom měli respekt a jehož radami bychom se řídili.

Podle Ireniných příbuzných jste hodně stál o to, vetřít se do slavné rodiny. Neffovi to dokládají na tom, že jste dokonce přijal příjmení své manželky. Vzdáte se jej nyní?
Příjmení své ženy jsem si vzal po domluvě a na její přání. Irena se nechtěla měnit z Neffové na Novákovou, což je pochopitelné. Současný postoj rodiny Neffových chápu. Souhlasím, že jejich příjmení si nezasloužím. Je to sice jediné pojítko s dcerou Dominikou, přesto bude správné, když po skončení soudního procesu požádám o přejmenování na své rodné příjmení.

Co bude s Dominikou po vašem propuštění? Zatím je v péči Irenina bratra Davida. Budete se v budoucnu ucházet o to, aby byla svěřena do vaší péče?
Dominika měla k Davidovi hezký vztah odjakživa. Výtečně se zhostil role jejího dvorního fotografa a i jinak měli k sobě blízko. Proto jsem rád, že se o ni chtěl od začátku mého uvěznění postarat. Vím, že jí a její výchově věnuje maximální péči a lásku. Nabízela se přesto ještě možnost, že by si Dominiku mohl vzít na starost můj bratr, který vychovává dvě vlastní děti. Ale věděl jsem, že David se Dominiky nevzdá. Proto jsem proti tomu neprotestoval.

TAKÉ ČTĚTE: David Neff: Irenina vražda byla po kapkách

Proč tedy neřeknete, že mu dceru necháte v péči na pořád?

V momentální situaci vnímám několik rizik, která mohou ohrozit zdravý vývoj Dominiky. Například napjatá atmosféra a složité osobní vztahy uvnitř rodiny, která se navenek prezentuje harmonicky. Dále může být problematické, až začne Dominika zlobit. Doufám, že ji nikdo nebude trestat za to, že má moji genetickou výbavu. Poslední potenciální riziko představuje odmítavý postoj Neffů ke společné výchově dcery. Vnímám to jako trest za můj čin.

Znamená to, že vaši rodiče se s vnučkou nevídají?
Ano. Chápu, že Neffovi si "přisvojením" Dominiky svým způsobem nahrazují bolestnou ztrátu dcery a sestry. Přesto není správné dělat z ní rukojmí. Dominika tím přichází o část svého dětství. O tu, kterou by mohla strávit s druhým dědou a babičkou, kteří ji stále milují a mají jí co předat do života.

Vy sám se připravujete na situaci, až budete muset Dominice vysvětlit, proč jste zavraždil její matku?
To bych předcházel přirozený vývoj událostí. Na Dominiku sice myslím každý den, ale takovou chvíli si nyní nedokážu představit. Vím jen, že to bude pro nás všechny nesmírně složité. Pokud k tomu vůbec dojde.

Znovu se tedy zeptám: nebylo jednodušší vše ukončit dříve, než došlo k tragédii?
Samozřejmě že jsme často přemýšleli o rozchodu a následném rozvodu. Několikrát jsme to probírali s chladnou hlavou, bez emocí. Ale vždy jsme to po domluvě vyloučili až jako krajní řešení, pokud se nepodaří náš vztah "vyléčit". Odborníci nám zdůrazňovali důležitost našeho vztahu a společných okamžiků pohody a projevené lásky.

A fungovalo to?
Moc ne, naše problémy neustávaly. Zkusili jsme proto takzvanou párovou terapii za přítomnosti dvou psychoterapeutů - muže a ženy. Ten duální princip mi přišel zajímavý, zejména díky tomu, že se sezení zúčastnili zástupci obou pohlaví. Měli jsme za sebou první návštěvu a její výsledky jsem považoval za slibné. Jenže pak přišla ta tragická noc a moje selhání...

Foto: Jan Schejbal, irenaneff.cz