Právnička Hana Marvanová skončila v roce 1988 ve vězení za účast na demonstraci na Václavském náměstí 21. srpna. Jednalo se o první spontánní srocení lidu od roku 1969.
Kdy jste si řekla, že bolševik je poražen?
Hned ten první týden, kdy se zaplnilo Václavské náměstí. Tam už nebyli jen disidenti nebo mladí, kteří na demonstrace do té doby chodili. Najednou se přestala bát i spousta dalších lidí. Vím, že tehdy ještě byly obavy z tanků a milicionářských pluků, které stály někde za Prahou, ale já jsem pořád říkala: "Ta moc se vůbec nebrání! Oni to prostě vzdali!" Myslím, že komunistům a estébákům bylo jasné, že Československo jako jediný ostrůvek komunismu neudrží. A podle mě dobře věděli, proč demonstraci 17. listopadu povolili. Chtěli tím umožnit spuštění laviny, která převálcuje všechny ty Jakeše, kteří byli jiným komunistům překážkou na cestě ke kariéře.
ČTĚTE TAKÉ: 8. 11. 1989: Stávka v cukrovaru, StB a básník Wernisch
7. 11. 1989: sovětský voják zranil esenbáka
A studenti jim měli posloužit?
Ano. V první fázi bylo evidentní, že komunisti chtějí udělat nějakou rekonstrukci - třeba pod vedením Adamce. Jenomže pak se jim to vymklo. Hybateli byli disidenti, studenti, část StB, část komunistů, taky Sověti, možná i KGB. Pak už to nikdo neřídil, šlo to svými cestami.
Říkáte tomu revoluce?
To sice ano, ale samozřejmě to nebyla žádná revoluce.
Kdy se podle vás režim začal drolit?
V roce 1988. Byla jsem odsouzena za demonstraci na Václavském náměstí 21. srpna, kdy se sešlo deset tisíc lidí - to byla od roku 1969 největší spontánní srocení lidu. Chodili jsme s tím pak za staršími disidenty, zakladateli Charty - přesvědčovali jsme je, že je tu spousta mladých lidí, kteří dospěli a chtějí dávat najevo svoje názory.
Co vám na to "stařešinové" říkali?
Ještě s Tomášem Dvořákem jsme takhle chodili za Václavem Havlem, Václavem Bendou, a říkali jim: "Měli bychom dělat akce pro lidi, kteří nejsou disidenti. Je spousta těch, co myslí stejně a chtějí se vyjádřit." Benda nám tenkrát v září 1988 řekl památnou větu: "Čas na zásadní střet s režimem ještě nepřišel." Pobaveně jsem se usmívala a ptala se: "A kdy přijde ten čas?". On mi řekl, že za rok na podzim, až bude svatořečení Anežky české. A ono se to fakt stalo!
Jak jste prožívala pobyt za mřížemi, když jste měla doma čtyřletého syna?
Hlavně jsem nechtěla ve vězení ztratit přesvědčení, že to má smysl.
Svého syna jste neviděla šest měsíců.
Ano, to bylo hrozně těžké. Snažila jsem se myslet na lidi, kteří zažili horší věci než já. Vězňové v padesátých letech, ale i později. Říkala jsem si, že mě aspoň nikdo nebije...
Jaké bylo pak setkání se synem?
Pustili nás po odvolacím soudu, dostali jsme podmínku. Jela jsem hned pro Lukáše do školky a když ho přivedli, jeho první věta byla: "Ty jsi moje maminka?"
Když jste pomáhala zakládat Občanské fórum, asi jste tam viděla hodně kariéristů, kteří OF používali hlavně jako výtah k moci.
Mně to připadalo normální. Ani by nebylo v pořádku, kdyby se na startovní čáru postavili jen disidenti. Vyzdvihovat, kdo měl jaké zásluhy za minulého režimu, mi bylo protivné.
Jaké největší chyby nová garnitura udělala?
Mě nejvíc tížily problémy spojené s reformou justice. Připadalo mi naprosto špatné, že soudci mají být jmenováni navždy. Když nám potom chodily návrhy z ministerstva spravedlnosti na jejich jmenování, vzala jsem si k tomu materiály VONS a zjistila, že je tam řada lidí, kteří soudili politické procesy. Přitom v posudcích z ministerstva spravedlnosti stálo: "V kolektivu oblíbený, spolehlivý pracovník..." Nebylo tam vůbec nic o bývalé angažovanosti těchto soudců v KSČ, v milicích! Za všechny zmíním doktorku Horváthovou, která poslala do vězení těžce nemocného Pavla Wonku a on tam zemřel. A po revoluci byla jmenovaná soudkyní!
Co jste si tehdy myslela o heslu "Nejsme jako oni"?
Bylo používáno dost falešně. Nemyslím si, že za všechny ty komunistické zločiny může každý člen KSČ. Šlo nám o to, aby se posuzovala konkrétní vina konkrétních lidí. A to už vůbec nemluvím o transformaci státních zastupitelství, kdy byli opět jmenováni i ti nejhorší lidé! Když jsem s tím vystoupila na klubu ODS, tak tehdejší premiér Václav Klaus a jeho ekonomičtí ministři říkali, že je to pod jejich rozlišovací schopnost. Důležitá prý je ekonomická reforma.
Načež se z komunistických prokurátorů stali státní zástupci.
A dneska je kvůli tomu - pokud nepochybí - nikdo nemůže zbavit funkce! Podle toho vypadá celá justice.
ROZHOVOR S HERCEM JANEM POTMĚŠILEM NAJDETE NA TÝDEN.CZ DNES.
Foto: archiv TÝDNE
