Kdyby mu řekli, že jeho prarodiče vymysleli jazz nebo postavili Empire State Building, nedivil by se prý Artemis Joukowski více. Až díky školní slohové práci zjistil, že jeho vetchá babička a rozvážný dědeček byli špioni a za války zachránili tisíce lidí. Jejich první misí byla Praha.
Před dvěma týdny se potkali ve Washingtonu D.C. Lidé, které za druhé světové války zachránili Američané Martha a Waitstill Sharpovi, se seznámili s dcerou svých zachránců Marthou a vnukem Artemisem, který o příběhu svých prarodičů sepsal knihu a námět na film. Premiéra filmu Defying the Nazis: The Sharp's War (Vzdor proti nacistům: Válka Sharpových) v Bílém domě představila světu dalšího "Nicholase Wintona" vtěleného do unitářského manželského páru z Massachusetts, tehdy třiatřicetileté Marthy a sedmatřicetiletého Waitstilla. Ti dva jednou ráno po snídani doprovodili sedmiletého syna ke dveřím, dali mu pusu a poslali ho do školy. Pak se pokusili ještě jednou na rozloučenou pomazlit s dvouletou dcerou, která právě skákala na gauči. To lednové ráno 1939 na stole zůstaly nedojedené palačinky s javorovým sirupem. V předsíni se Martha s Waitstillem přezuli z pantoflí do bot a vyrazili do války. Za domovními dveřmi se ti dva - na první pohled obyčejní poklidní Američané - proměnili ve špiony, kteří dostali za úkol bojovat proti Hitlerovi. A Sharpovi se rozhodli být v tom důslední.
Jak jste se o válečném hrdinství svých prarodičů doslechl?
Byl jsem v deváté třídě a učitel mi dal v rámci historického projektu za úkol, abych udělal rozhovor s nějakým pamětníkem. Chtěl, aby v tom bylo dobrodružství a především odvaha. Přišlo mi to nesplnitelné, vážně jsem nevěděl, co s tím. Zeptal jsem se doma mámy, koho bych tak mohl vyzpovídat a o čem psát. A ona na to: "Promluv si s babičkou, dělala za druhé světové války zajímavé věci. Vím, že byla v Evropě, stíhalo ji gestapo, zachránila prý spoustu lidí..." Díval jsem se na mámu a představoval si, jak moje babička, ta babička, kterou tak dobře znám, vedla nějaký odboj a vůbec mi to nešlo. Vzpomněl jsem si ale na to, že když jsem jako malý ležel smutný v nemocnici, babička za mnou chodila a říkávala: Hlavně se nelituj a dělej něco užitečného. Zvedni se a jdi pomáhat těm, kteří jsou na tom hůř než ty.
Takhle přece hodné moudré babičky obvykle k vnukům promlouvají. Nemyslel jste si, že máma to s babiččinou historií trochu přehání?
Byl jsem šokovaný, ale nemyslel jsem si, že žertuje. Nerozuměl jsem hned tomu, kdo je tedy ve skutečnosti ta moje odhalená babička, ale časem se to poskládalo. Když totiž pak vyprávěla o svých válečných letech, uvědomil jsem si, že taková jako za války byla celý život. Statečná a nesobecká. Nežila minulostí, za celý život nasbírala tisíce příběhů, a kdykoli byla příležitost někomu pomoci, pokusila se o to. Co mi ale dlouho vrtalo hlavou, proč to nikdy nikomu přede mnou nevyprávěla.
Co vám na to odpověděla?
Nezdálo se jí prý důležité vyprávět světu o dobrých věcech, které vykonala, když za ní zůstalo mnoho lidí, kterým pomoct nedokázala.
Nikdo z vaší rodiny o tom nikdy nemluvil? Proč všichni dlouhé roky mlčeli?
Generace, která jakkoli prošla válkou, byla podle mých zkušeností taková. Nemluvili o válce. Každý z nich měl nějaký příběh, prožitek, ale bylo to bolavé. A v naší rodině speciálně. Mámě se díky válce hodně zkomplikovalo dětství. Rodiče ji na čas opustili, po válce se dokonce rozvedli, každý žil jinde, s jinými lidmi... Vztahy v rodině i mimo ni se zkomplikovaly. Nikomu se to nechtělo otevírat. Hrdinství babičky a dědečka přineslo i tenhle smutek.
Tím je ten příběh, zdá se mi, kompletní.
Je to tak. Proto jsem se rozhodl vyprávět ho dál. Ano, na počátku jsem chtěl dostat jedničku z historického projektu. Ale tím to neskončilo. Začal jsem nahrávat babiččiny vzpomínky. A celé ty roky mě ta práce těšila. V den, kdy v roce 1999 umřela, jsme s mámou sešli do sklepa v babiččině domě a tam našli čtrnáct krabic plných osobních příběhů těch zachráněných lidí. Víza, pasy, úřední dokumenty. Tam v tom sklepě jsem konečně pochopil výjimečnost příběhu mých prarodičů a začal ty lidi, které zachránili před jistou smrtí, vyhledávat. Začal jsem psát knihu a plánovat film.
CELÝ OBSÁHLÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 3. ŘÍJNA 2016.
