Opakuje se to pořád dokola: poslanec Stanislav Huml (VV) hodlá zrušit tzv. institut osoby blízké, na níž je nyní možné se při nejasných okolnostech dopravní nehody či přestupku vymlouvat a uniknout trestu.
Aby však bylo jasno - Stanislav Huml ani nikdo jiný institut osoby blízké zrušit nemůže. Je totiž zakotven v Listině základních práv a svobod. "Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké." Dopravní expert si je hranic ústavnosti vědom a proto tento týden raději svůj nápad ve Sněmovně nepřednesl. Hodlá ho ještě dopilovat a do roka a do dne ho opět položí na stůl.
Trochu se zapomíná na skutečnost, že Humlova novela ani teď institut osoby blízké nijak neruší. Výmluvu budou moci řidiči používat dál. Jen trest se má z nezjištěného pachatele dopravního přestupku, tedy řidiče, přesunout na provozovatele auta, kterým byl přestupek spáchán. Právě tady se skrývá potíž: odpovědnost za individuální provinění se přesouvá na druhé, což zavání kolektivní vinou, s níž si náš právní řád nerozumí.
Jenže i když se Humlovi podaří tento nedostatek ošetřit, jeho opatření - začne-li třeba za rok platit - bude stejně bezzubé. Návrh totiž připouští, že povinnost nést odpovědnost "se nevztahuje na případy, kdy vozidlo bylo užito jinou osobou proti vůli jeho provozovatele". Takže debata o trestu mezi správním orgánem a odpovědnou osobou se jen malinko modifikuje, ale výsledek bude stejný jako dnes. Bude probíhat asi takto:
"Vaším vozem byl minulý týden spáchán přestupek. Řídil jste vy?"
"Ne."
"A komu jste tedy svěřil vozidlo a umožnil tak jeho užití v rozporu se zákonem?"
"Nikomu. Mé vozidlo si kdosi proti mé vůli vypůjčil, skoro by se dalo říci, že mi jej odcizil. Dozvěděl jsem se to až dodatečně. Naštěstí mi auto v pořádku vrátil."
"A kdopak to byl?"
"To vám nepovím, byla to totiž osoba blízká."
