Očima Martina Zemana
Petr Fejk jako ombudsman Českých drah? Do roka skončí

Jméno Petra Fejka je dodnes spojováno s pražskou zoologickou zahradou. Šikovná propagace a návštěvnicky zajímavé nápady za jeho vedení (1997-2009) nastartovaly rekordní růst návštěvnosti a Fejkovi udělaly jméno, které má teď zachránit pověst Českých drah. Od března se stává ombudsmanem společnosti a bude mít na starosti stížnosti zákazníků a velký úkol: změnit dlouhodobě nelibý obraz státního železničního kolosu. 

Pověst u zákazníků mají České dráhy tradičně nevalnou. A není třeba dívat se do statistik a průzkumů (jeden si před dvěma lety nechaly zpracovat samotné ČD - lidem vadilo zpoždění a špína). Stačí nastoupit v Ostravě do rychlíku Leoš Janáček a absolvovat čtyřhodinovou cestu do Prahy v přeplněné uličce namáčknutý hned za vstupními dveřmi na zapáchající WC (osobní zkušenost autora), a to celé za pouhé čtyři stovky. A nebo si koupit jízdenku z Prahy do Nového Boru, ujistit se u pokladny, že ve všech navazujících spojích je skutečně možné převážet kolo, ale z Bakova nad Jizerou pak muset 50 kilometrů vlastními silami došlapat, protože vás průvodčí odmítne a pokladní vám nevrátí ani korunu.

Myšlenka, že tohle Petr Fejk změní, má zhruba stejnou pravděpodobnost na úspěch jako představa, že se mu podaří zbavit Český národní dům na newyorském Manhattanu finanční závislosti na dotacích z pokladnice ministerstva zahraničí. Právě to byl v roce 2009 jeho plán a v roce 2010 důvod jeho rozhodnutí funkci ředitele českého centra položit. Původní "prestižní manažerská výzva" se totiž loni v prosinci definitivně proměnila v projekt, kde "není možné prosadit vizi, se kterou jsem vyhrál výběrové řízení".

Kdo jezdil před rokem 2005 mezi Prahou a Libercem, dobře si pamatuje na přeplněné autobusy a jejich nerudné řidiče. To, že dnes pasažér dojede v pohodlí, dostane od příjemné stevardky na cestu zdarma časopis a kávu a nemusí za to platit nijak přemrštěné částky, není zásluha ČSAD Liberec, která zdědila krajský dopravní monopol. Je to zásluha proslulých konkurenčních žlutých autobusů (a příjemné stevardky už dávno nejsou jen jejich doménou...).

Pokud jde o České dráhy, je to úplně stejné. Dokud stát a kraje nepustí na české železnice konkurenci, nedočkají se cestující čistých záchodů nikdy. I kdyby je Petr Fejk čistil osobně. Spíš se dá ale očekávat, že opět prohlédne a zopakuje své "nebudu tu dělat trubce", jak po roce zhodnotil své angažmá v New Yorku.