Návštěva v muzeu
Po stopách vlčích máků

Jak hodně tlačila tříkilová helma na hlavě a kolik vážil polní batoh? Voněl hořčičný plyn po hořčici? A jak moc bylo nutné se shrbit, aby zvědavce nad okraji zákopů nesežehla nepřátelská kulka? Pamětníci první světové války, od jejíhož vypuknutí letos uplyne sto let, už nám to nepovědí. Místo nich však o hrůzách války vypovídají interaktivní muzea i zachovalé bojové linie v Evropě i u nás.

Schody sestupující šest metrů do ponurého podzemí pod válečným muzeem Memorial Museum Passchendaele 1917 v obci Zonnebeke jsou strmé a úzké. V nich vojáci spali, jedli, ošetřovali své raněné a plánovali válku - jak je ostatně vidět v dobově naaranžovaných místnůstkách. Vzduch je tu těžký i dnes, kdy je dřevo vyschlé a v útrobách úzkých chodeb se míjíme jen s hrstkou ohromených návštěvníků. V době své pomyslné slávy tu však pod nohama čvachtalo bahno, pobíhaly krysy a ze stropů prosakovala tekutina z ostatků těl tlejících v bahnitém bojišti nad nimi. "Větrat se tu moc nedalo. Každá ventilační šachta zavdávala příčinu k tomu, aby do ní nepřítel hodil granát," upozorňuje místní průvodce Geert Vandenberghe.

Do belgických Flander zavítá ročně za válečnou turistikou téměř půl milionu návštěvníků. Láká je nejen vidina "zažít" válku na vlastní kůži, ale i pieta nad osudy šest set tisíců mladých mužů, kteří tu na jedněch z největších jatek Evropy leží dodnes někde zahrabáni. Pouhou hodinu a půl jízdy z belgického dějinného kolbiště se na francouzské straně západní fronty nachází opevněné městečko Peronne. Právě u něj v roce 1916 znepřátelené strany svedly krvavé boje u řeky Somme, v níž britská armáda poprvé v historii války použila i bojové tanky.

Jak asi musela burácet jejich kanonáda, jak ohlušující byly detonace provázející posouvající se frontu, jak jinak vnímali vojáci svištění kulky a jak dunění pochodujících vojenských bot? Stačí přiložit ucho ke zdi a zaposlouchat se do zvuků válečného běsnění. Mimořádná expozice místního vojenského muzea l'Historial de la Grande Guerre nazvaná Entendre la Guerre, neboli Zvuky války, tu totiž až do listopadu letošního roku prezentuje válku jako směsici zvuků a všudypřítomného rámusu. Věrohodné rekonstrukce válečných scenérií lze navštívit i v Itálii, kde za císaře pána bojovali odvedenci z Čech a Moravy.

* Jak vypadalo německé dělo Tlustá Berta?

* Jak velký kus nebe je vidět ze zákopu?

* Co zbylo z italských hraničních pevností?

* Co všechno ukrývá půda ve flanderských polích?

* Jak nás dokáží muzea vrátit zpátky v čase?

* Co vše lze z Velké války vidět v Čechách?

* A co mají s tím vším společného vlčí máky?

Odpovědi na tyto otázky najdete v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 26. května.