Měsíc únor je považován už za předzvěst jara. Odpovídá tomu i název odvozený od "noření", tedy lámání ledu na řekách. Přesto však ve více než čtvrtině všech let bývá právě únor nejchladnějším měsícem, a tedy vrcholem celé zimy. Před 83 lety to dotvrdil i dosud nepřekonaný český teplotní rekord minus 42,2 stupně Celsia, naměřený 11. února 1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic. Nejnižší teplotu letošní zimy zatím meteorologové naměřili v pátek na Jezerní slati u Kvildy na Prachaticku : minus 38,1 stupně Celsia.
Krajina pod pořádnou sněhovou peřinou, vzduch štiplavý mírným mrazíkem, to je ideální česká zima jako podle Ladových obrázků. Mimořádně mrazivé počasí, které uhodilo v zimě 1928/1929, mělo do ideálu daleko, a zimu zařadilo na jedno z předních míst žebříčku nejstudenějších zim v Česku od počátku měření teploty vzduchu v Praze-Klementinu.
Tou úplně nejtužší, nejen na území Česka, ale i ve střední Evropě, byla zima 1829/30. Lidé tehdy zažili 76 ledových dnů (teplota zůstává pod nulou celých 24 hodin) a 95 dnů se zápornými denními průměry. Hned za ní se řadí krutá sněžná zima 1783/84, která měla 73 ledových dnů a 93 dnů s minusovými denními průměry teploty vzduchu.
Legendární arktická zima 1928/29, klimatology označovaná také za zimu století, měla ve srovnání s nimi ledových dnů "jen" 62. Po teplém prosinci uhodily na přelomu roku tuhé mrazy, celé Československo pokryla vysoká vrstva sněhu a "sibiřská" zima trvala až do března. Mrazy vyvrcholily 11. února 1929, kdy na naprosté většině meteorologických stanic hlásili nejnižší teploty vzduchu v historii jejich pozorování (teplota kolísala v rozpětí minus 27 až minus 42 stupňů Celsia).
Rekord u Budějovic
Absolutně nejnižší teplotu vzduchu, a tedy oficiální československý, respektive český rekord, zaznamenali právě v Litvínovicích u Českých Budějovic - minus 42,2 stupně Celsia. Rekord naměřil amatérský meteorolog Jaroslav Maňák, tehdy osmačtyřicetiletý profesor na českobudějovickém gymnáziu.
Také jinde v jižních Čechách poklesla rtuť teploměru hluboko, v Třeboni až na minus 41,5 stupně Celsia. V Opavě hlásili také minus 41 stupňů, Havlíčkův Brod jen minus 36 stupňů a Praha minus 27,1 stupně Celsia. Třeskutý mráz byl i na druhé straně tehdejší republiky, na stanici Víglaš-Pstruša u Zvolena naměřili minus 41,0 stupně Celsia, což je zatím nepřekonaný slovenský rekord.
Vánice, spousty sněhu a mrazy ochromily silniční i železniční dopravu. Rybníky promrzly téměř ke dnu, Vltavu spoutal led do hloubky jednoho metru. Zamrzaly vodovody i plynová potrubí, byla nouze o vodu, fronty na uhlí prý připomínaly válku. Noviny byly plné zpráv o počtu zmrzlých lidí, o pomrzlé lesní zvěři a ptactvu, které i v Praze sbírali po nůších. Evropa na tom nebyla lépe, proměnila se ve sněžnou a ledovou pláň. V Benátkách zamrzly kanály, u chorvatského Šibeniku dokonce moře.
Ledové únory
Mezi nejchladnější se řadí také arktický únor 1956, kdy byly zaznamenány teploty nižší než minus 35 stupňů Celsia. Průměrná teplota byla minus 11,7 stupně Celsia. Další tuhé zimy byly v letech 1939 až 1943 anebo 1962 až 1964. V posledních třiceti letech byla výrazně mrazivá zima v lednu 1985, kdy se pohybovaly minimální teploty kolem minus 30 stupňů (v Lenoře na Šumavě minus 33 stupňů). V lednu 1987 na jednom z nejchladnějších míst Česka - na šumavské Jezerní slati - zaznamenal amatérský "lovec mrazů" Antonín Vojvodík minus 41,6 stupně
Třeskuté mrazy kolem dvaceti třiceti stupňů sevřely střední Evropu také v lednu 2006 a vyžádaly si stovky obětí na životech (v Česku zemřelo na 20 lidí). Podobné mrazy si ČR užila i začátkem a koncem roku 2010.
Český rekord zimy 1929 odolává už přes 80 let a asi hned tak překonán nebude. Na zeměkouli však jsou místa mnohem mrazivější. Pověstná je kotlina Ojmjakon poblíž Jakutsku s rekordem absolutního mrazu na severní polokouli (minus 71,2 stupně Celsia). Největší přírodní mráz - minus 89,2 stupně Celsia - dosud naměřili v Antarktidě na základně Vostok v roce 1983.
