"Je načase si říct, že pokud nyní nejde některé zločiny kvůli legislativě dokázat, tak by se mělo zvážit zrušení jejich trestnosti. Neurochirurg taky nebude operovat bez nástrojů," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ šéf oddělení informační kriminality na policejním prezidiu Karel Kuchařík.
Policie má v současné době velké problémy s dokazováním trestných činů spojených s informačními technologiemi. Nepřípustné obtěžování (stalking), komunikace extremistů, ale i mnohé další zločiny zůstávají nepotrestané. Podle Karla Kuchaříka, jehož muži mají potírání informační kriminality v Česku na starosti, se situace výrazně změnila po jarním rozhodnutí Ústavního soudu. Ten totiž zrušil povinnost mobilních operátorů a poskytovatelů internetu uchovávat data o komunikaci klientů po dobu nejméně půl roku.
Nedávno se internetu objevilo video, na kterém parta mladíků názorně předvádí, jak lze vyzkratovat výstražnou signalizaci na železničním přejezdu. Video umisťovali na web přes účty na YouTube. Podařilo se policii vypátrat jejich totožnost?
I když byl případ vyšetřován jako obecné ohrožení, bohužel se nám to nepodařilo. Po nálezu Ústavního soudu, který konstatoval, že provozovatelé a poskytovatelé internetu nemusí schraňovat údaje o svých klientech, je šance na takový úspěch mizivá. My sice od velkého zahraničního serveru získáme informace, z jaké IP adresy bylo na jejich účet vstoupeno, ale u nás už nezjistíme, kdo to přesně byl.
Jak je to možné? Nejsem počítačový expert, ale myslel jsem, že každý počítač má svojí unikátní IP adresu, kterou se hlásí.
Tak to není. Většina poskytovaných adres je dynamických a v průběhu času se jejich reálný uživatel mění. Zjednodušeně řečeno - poskytovatel, který má například tisíc klientů, si nakoupí jenom 500 adres. V reálném čase se totiž nikdy nepřipojí všichni najednou a on může IP adresu dynamicky přiřazovat různým lidem. Každý si dokáže představit spojení mobilními telefony. Tam byla praxe jednodušší. Dva přístroje spolu komunikují. U internetu je to mnohem složitější. Spojení je různě přesměrováno po světě, a když nakonec zjistíte kam, tak ta konektivita může být na wi-fi, kterou používá třeba osm lidí.
Pořád nechápu, jak to souvisí s verdiktem Ústavního soudu.
Telefonický operátor ani poskytovatel internetového připojení či e-mailových služeb už dneska nemá ze zákona povinnost schraňovat provozní a autorizační údaje. Šlo o data o tom, jak se klient do systému přihlásil, kde to fyzicky bylo a komu třeba i posílal e-mail. Nešlo samozřejmě o obsah samotné komunikace, ale o případné využití zmiňovaných souvisejících informací. Pro odhalení některých specifických zločinů to bylo mnohem reálnější.
Máte přece jako policie i jiné možnosti. V případě, že budete mít reálné podezření na páchání nějakého závažného činu, tak vám třeba mobilní operátor musí informace poskytnout i teď. Nebo se mýlím?
Když ta data nejsou, tak my si od nich nemáme co vyžádat. Když nám například Telefonica, která je vedle mobilních služeb i jedním z největších poskytovatelů připojení k internetu, řekne, že "žádné informace charakteru provozních a autorizačních údajů ze sítě internet nejsou přístupné", tak aby nám je dali, mnoho nenaděláme.
Pokud si dobře vzpomínám, tak firmy vám data o svých klientech na vyžádání poskytovaly za finanční odměnu. Není to z jejich strany taky tak trochu šprajc, protože už prostě neplatíte?
To se musíte ptát jich. Hledali jsme navíc formy, jak to dále hradit. Pravda je, že v původním zákoně o elektronických komunikacích si poskytovatelé náhradu za tyto služby skutečně prosadili. Argumentovali tím, že povinné skladování dat je pro ně finančním břemenem. Proto to chtěli zaplatit po státu. A na evropské poměry to byl štědrý systém. Kolem toho všeho ale zavládla poměrně hysterie. I subjekty, kterým to zákon přímo neukládal dříve, totiž držely tyto provozní informace třeba kvůli případným reklamacím a podobně. I ty nyní raději tyto údaje smažou, než aby nám je ukázaly.
Myslíte třeba nějaké seznamky a podobně?
Nechci říkat přímo Seznamka, ale obecně tenhle druh webové aplikace.
Dobrá, jak se se situací vyrovnáváte?
Vyrovnáváme se s tím těžko. Snažíme se přesvědčovat ty, na něž se zákon o elektronických komunikacích nevztahuje, aby nám informace poskytovali. Ale příliš se to nedaří. Třeba v oblasti stalkingu, tedy nebezpečného obtěžování, se nyní věci prokazují opravdu velmi problematicky. Je načase si říct, že pokud nyní nejde některé zločiny kvůli legislativě dokázat, tak by se mělo zvážit zrušení jejich trestnosti. Neurochirurg taky nebude operovat bez nástrojů.
Pořád ale existuje možnost, že by vám provideři a poskytovatelé služeb museli poskytnout informace na základě rozhodnutí soudu. Proč toho nevyužít, když máte konkrétní podezření?
To se samozřejmě děje. Musíte si ale uvědomit, že to už nezískáte informace zpětně, ale v časové ose pouze dopředu. Protože oni prostě ta data neskladují. Jestli udělal ten čin v minulosti, tak potřebné důkazy už tímto způsobem prostě nezískáme.
A co argumenty kritiků, že jste podobných informací v minulosti nadužívali. Množství policejních dotazů rostlo podle dostupných dat exponenciálně.
To byl skutečně argument skupiny poslanců, kteří se na Ústavní soud obrátili. Tvrdili, že když už vlastně nevíme kudy, tak se obrátíme na providery, abychom si usnadnili práci. Na to mám jednoduchou odpověď. Jestliže ty důkazy vedou k tomu, aby mohl být usvědčen pachatel, tak proč je nevolit. Na druhou stranu se bavíme o trestných činech a policii. To, že o vás soukromé firmy dnes a denně shromažďují obrovské množství dat, jak se na internetu chováte, už nikoho tolik nepohoršuje. Nejenom, že vám dneska podle toho, na jakých stránkách se pohybujete, nabízejí prohlížeče "na míru ušitou reklamu". Ve využití dat pro reklamu se jde mnohem dál. Některé zahraniční mailové klienty třeba i pomocí robotů a klíčových slov sledují, o čem si mailují. Když si budete často psát o rybách, tak vám na otvíraných stránkách vyskočí reklama na rybářské náčiní. Mám možná hodně kacířskou myšlenku. Je otázkou, zda měly být nové technologie v téhle míře a podobně volně vpuštěny do společnosti.
