Boj o Ústav
Benda: ČSSD se snaží rozbourat vzpomínky na totalitu

Ústavu pro studium totalitních režimů hrozí paralyzace, varoval ve čtvrtek premiér Petr Nečas. Reagoval tak na dosazení historika Masarykovy demokratické akademie Jana Bureše do Rady ústavu. Socialisté si podle Nečase chtějí zavázat spolupráci s KSČM ještě před volbami. Dochází k trockistickému převzetí moci, jde o snahu nechat zapomenout minulost, říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda, syn výrazného disidenta Václava Bendy.

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) vznikl za účelem zkoumání dvou totalitních režimů, kterými Československo v nedávné historii prošlo: komunismu a nacismu. Cílem jeho založení bylo zabránit zkreslování skutečnosti zpřístupněním příslušných archivů. S nelibostí levicových politiků se ústav potýká už od svého počátku v roce 2008. Podle nich by mohl přinášet spíše ideologicky zkreslené informace a jednostranné zkoumání historie. ÚSTR byl dokonce levicí poslán k Ústavnímu soudu. Důvodem byla i formulace zákona, která označila celé období komunistické vlády za totalitu. Ústavní soud politikům nevyhověl. Sedmičlennou Radu volí a odvolává Senát.

Pane poslanče Bendo, váš stranický předseda vidí v novém složení Rady Ústavu pro totalitní režimy riziko jeho paralyzace. Co konkrétně podle vás představuje nově jmenovaný člen Rady Jan Bureš pro budoucnost ústavu?

Za sněmovnu jsme nabízeli kandidáta, který byl u zrodu Ústavu pro studium totalitních režimů (Jiří Liška, bývalý senátor a starosta Jičína, člen ODS, pozn. red.), a pokládali jsme ho za člověka s poměrně odborným i senátním renomé. Tento člověk byl odmítnut, přičemž je zvolen druhý zástupce v podstatě odnože sociální demokracie, a to Masarykovy demokratické akademie. Já se obávám, že dochází k naprosto trockistickému převzetí moci, které bude znamenat klasickou a ze začátku jenom vznešeně pojmenovanou výměnu vedení Ústavu pro studium totalitních režimů. A vzápětí to znamená jeho naprostou paralýzu a pokus o jeho úplné ovládnutí a převedení do nějakého formálního orgánu.

Co by to mohlo znamenat pro ÚSTR do budoucna, pokud bychom předpokládali, že levice ovládne po příštích parlamentních volbách politickou scénu?

Myslím si, že jedna z prvních podmínek, kterou komunisti dají sociálním demokratům, bude zrušit tento zákon.

Sdílíte tedy názor premiéra Petra Nečase, že k tomuto kroku přistoupí ČSSD ještě před volbami, aby si pojistila budoucí spolupráci s komunistickou stranou?

Ano. Myslím si, že první podmínkou jejich společného vládnutí bude to, že ÚSTR musí být zrušen. Toto je snaha jak skrze sociální demokracii ovládat Senát, tak na to veřejnost připravit tím, že ho zcela paralyzují. Vyvolat sérii skandálů, prohlásit všechny stávající nositele té myšlenky za nemožné, odvolat je, vytvořit u veřejnosti pocit, že je to celé zbytečné a nic rozumného se tam nedělalo. Pak po volbách jen přijít a říct: vždyť už jsme se dohodli a tak to s těmi komunisty zrušíme, vždyť už je to stejně k ničemu.

Skutečně by se podle vás něco takového mohlo stát už dnes?

K výraznému přetočení tam už teď evidentně došlo. Už minulí kandidáti Michal Uhl, pan Jelínek a paní Svobodová předznamenali, že se najednou stal z Rady orgán, na jehož zasedání se věnují zadávání nesmyslných úkolů řediteli ÚSTR, ne-li přímo představami, že by se měl změnit zákon a kam by se měla přesunout digitalizace.

Jaký dopad by to, na co upozorňuje premiér, mohlo na ÚSTR mít do budoucna? Je to varování?

Znamenalo by to, že jsme se rozhodli jít cestou se nevypořádávat se svou vlastní minulostí, nemapovat ji, nebavit se o ní a tvářit se, že tady žádná komunistická léta nebyla. Já vím, že se to sociálním demokratům hodí a k jejich spolupráci s komunisty se to hodí obzvlášť, aby nevyplývalo na povrch, kdo byl kde v pohraniční stráži a podobně. Myslím, že společnosti to může velmi uškodit.

V čem konkrétně to podle vás může společnosti uškodit?

Je to snaha změnit vědomí, že čtyřicetiletý režim byl totalitním režimem, který se choval totalitně vůči svým občanům a který celé vrstvy likvidoval, zavíral, nedával jim šance. A bude tu snaha to tak nějak zapomenout a dělat, že se tady vlastně tak nic moc nedělo. Prostě, "musíme si pomáhat" a nic moc se neděje.