Zemanovým vedoucím zahraničního odboru se stane dosavadní velvyslanec v Austrálii Hynek Kmoníček. Tam byl před časem "odsunut" z ministerstva zahraničí současným ministrem. "Pro Karla Schwarzenberga jsem byl prostě v jistém okamžiku druhý nejvyšší představitel ČSSD na ministerstvu zahraničních věcí po Janu Kohoutovi," sdělil on-line deníku TÝDEN.CZ v e-mailovém rozhovoru z novozélandského Wellingtonu Kmoníček. Nebere si to však osobně, byl to prý jenom tah na politické šachovnici.
Kdy jste se dozvěděl, že stanete v čele zahraničního odboru v Kanceláři prezidenta republiky, respektive kdy to vzhledem k nedávnému jednání s prezidentem Zemanem začalo nabírat jasnější kontury?
Nabídka byla jasná od počátku, přijmout ji mi trvalo dvacet vteřin úsměvu. Bylo pouze na panu prezidentovi, kdy a jak své rozhodnutí oficiálně oznámí.
Co ta změna pro vás osobně bude znamenat a kdo by se případně měl po vás ujmout funkce velvyslance v Austrálii? Vidíte nějakého jasného kandidáta?
Znamená to po jedenácti letech mimo Evropu, po životě stráveném do velké míry mezi Izraelem, USA, Indií a Austrálií, návrat domů. Doufejme, že na déle, než byl minulý jedenapůlroční pobyt. Kandidáta na moje místo doporučí personální rada panu ministrovi, který ho bude diskutovat s panem prezidentem. Mně rozhodně nepřísluší teď říkat jakékoliv jméno. A co si o posléze navrženém kandidátovi budu myslet, to patří do ucha prezidenta a nikam jinam.
Jaké doporučíte prezidentu Zemanovi priority?
Zahraničně-politické priority jsou jasně dány platnou koncepcí české zahraniční politiky a určeny vládou. Prezidenti jistě mívají i svoje osobní priority. Tady považuji za opravdu nosné zahraničněpolitické téma dneška ekonomickou diplomacii a přímou podporu zahraničnímu obchodu a investicím v České republice. V Zemanově premiérském období se podařilo postavit základy investiční politiky v České republice. Když se dnes podívám na statistiky nezaměstnanosti, bere mne hrůza a děs a budu doporučovat panu prezidentovi zaměřit se primárně na tu část diplomacie, která generuje nové obchodní příležitosti jak v EU, tak na nových neevropských trzích. Je potřeba, aby si České republika přestala dávat vlastní branky a vrátila se k tomu, co umí. V každé zemi, kde jsem zatím působil, se nám podařilo do asi dvou let obchodní výměnu s Českem takřka zdvojnásobit. Tam vidím priority, které budu doporučovat ještě nad rámec zahraničněpolitických aktivit ČR dneška.
Anketa:
Co říkáte na to, že si Miloš Zeman vybral za kancléře Vratislava Mynáře?
Vystudoval jste arabistiku, mezi své zájmy podle životopisu řadíte islámskou teologii. Jak myslíte, že se budete shodovat s prezidentem Zemanem, který se vůči islámu poměrně ostře vymezoval?
Kdybychom se shodnout nedokázali, asi bych ani neobdržel nabídku pana prezidenta. Berte to jako svého druhu signál o tom, nakolik pan prezident dokáže tolerovat věci, které vůbec nejsou jeho šálek kávy, a že když si něco myslí, vůbec nemá problém o tom velmi fundovaně diskutovat. Já opravdu čtu na Středoevropana asi hodně divné věci, ale mne to prostě baví.
Jak by se podle vašeho názoru měl vyvíjet vztah Česka k Izraeli?
Tak, jak si naše tradice zaslouží. Nikde jinde na Blízkém východě přece nemáme tak početnou komunitu a naše vazby tam jsou velmi současné, velmi široké i velmi osobní.
Prezident Zeman se prohlašuje za eurofederalistu. Prodělá oproti současnosti nějakou změnu politika Hradu vůči EU?
Hrad nemá mít nějakou samostatnou politiku ani vůči EU, ani jinde. Česká republika by měla být čitelná a přes všechny domácí diskuse nakonec navenek reprezentovat politiku jenom jednu, ne pouze tu hradní, vládní či černínskou. Dá se tedy čekat asi spíše změna stylu Hradu vůči EU na - řekněme - styl nekonfrontační.
Podle některých zdrojů nebyly vaše vztahy s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem zrovna idylické. Jak předpokládáte, že se bude vyvíjet vztah Hradu a ministerstva?
Jako vztah dynamického, profesionálně fundovaného a vedeného dialogu. Pro Karla Schwarzenberga jsem byl prostě v jistém okamžiku druhý nejvyšší představitel ČSSD na ministerstvu zahraničních věcí po Janu Kohoutovi. Takže svůj lehce vynucený odjezd v roce 2010 do Austrálie neberu jako něco osobního, ale jako tah na politické šachovnici. A teď jsme o pár tahů dále.
