Koalice se potýkala s vnitřními spory i útoky prezidenta

Koaliční vláda Bohuslava Sobotky přestála prvních 11 měsíců bez vážnějších či existenčních problémů. Z původní sestavy sice nepokračují dva ministři, ale pouze odchod ministra dopravy Antonína Prachaře z ANO byl vynucen stavem resortu.

Koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL si udržela pohodlnou převahu v Poslanecké sněmovně, a víc než opozice ji proto ohrožovaly vnitřní spory stran či jednotlivých ministrů. Jako její nejsilnější soupeř se tak zatím jeví prezident Miloš Zeman, který napadl služební zákon u Ústavního soudu a razí vlastní pohled na zahraniční politiku.

Vládu jmenovanou 29. ledna letošního roku jako první opustila po osmi měsících ve funkci ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová (ANO), která se stala členkou Evropské komise. Právě s výběrem kandidáta na eurokomisaře za ČR byl spojen jeden s koaličních rozporů. ČSSD dlouho trvala na svém kandidátovi Pavlu Mertlíkovi, ANO zase prosazovalo Pavla Teličku. Sociální demokracie kandidáta stáhla až výměnou za prosazení vyššího růstu minimální mzdy. ANO pak upřednostnilo Jourovou mimo jiné kvůli větší poptávce po zastoupení žen v komisi. Jourovou v čele MMR nahradila úřednice z Úřadu vlády Karla Šlechtová.

V listopadu odešel i ministr dopravy Antonín Prachař (ANO), který čelil dlouhodobé kritice mimo jiné kvůli neuspokojivé personální situaci na Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) a personálním změnám v dalších podřízených organizacích. Prachař, který v říjnu neúspěšně kandidoval do Senátu, pak ztratil i podporu šéfa ANO Andreje Babiše a nabídl svoji rezignaci. Do vedení ministerstva dopravy na začátku prosince nastoupil bývalý ředitel stavební firmy Skanska Dan Ťok.

Intenzivní kritice čelila i ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO), která se rozešla s některými svými náměstky. Naposledy jí oponenti vyčítali, že se v návrhu zákona o státním zastupitelství snaží omezit nezávislost žalobců.

Koalicí také několikrát otřásly vnitřní spory. Ministr financí Babiš se opakovaně pouštěl do kritiky ministrů za ČSSD kvůli financování zdravotnictví, sportu, zvýšení poplatku z těžby uhlí či státní podpoře pro OKD kvůli prodloužení těžby v Dole Paskov. Konflikt mezi Babišem a ministrem zdravotnictví Svatoplukem Němečkem (ČSSD) musely řešit i koaliční špičky, v médiích se spekulovalo o možné výměně resortů zdravotnictví a spravedlnosti mezi ČSSD a ANO. Zástupci koalice to však vždy popřeli.

Stranou většiny sporů stáli koaliční lidovci. Do konfliktů se zpravidla nezapojovali a zastávali názor, že by se neshody měly řešit na uzavřeném jednání a neměly by se ventilovat přes média.

Spíše než vnitřním problémům musela koalice čelit útokům prezidenta republiky Miloše Zemana. Zeman letos kvůli takzvaným politickým náměstkům vetoval služební zákon, na jehož podobě se shodla koalice i s opozičními TOP 09 a ODS. Když jej poslanci přehlasovali, podal kvůli zákonu stížnost k Ústavnímu soudu. Vetoval rovněž zákon o dětských skupinách kvůli ohrožení existence lesních školek. Koalice jej opět přehlasovala a změnu v zákoně nyní řeší novelou.

Kabinet se s hlavou státu mnohdy neshodl na zahraniční politice. Na rozdíl od ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka (ČSSD) podporoval Zeman možnou repatriaci volyňských Čechů z Ukrajiny. Zeman kritizoval i práci českého velvyslanectví v Kyjevě. Rozdílné názory se projevily rovněž v případu ukrajinské krize a vztahu ČR k Číně. Zeman si vysloužil kritiku mimo jiné za to, že na několikadenní návštěvě Číny uvedl, že jel do Číny, nikoli aby poučoval o lidských právech, ale aby se naopak naučil, jak stabilizovat společnost.

Důraz na dodržování lidských práv přitom patřil k tradiční součásti české zahraniční politiky. Premiér Sobotka její obraz vylepšoval na listopadové návštěvě Spojených států, kde několikrát zdůraznil, že se jeho vláda hlásí k odkazu bývalého prezidenta Václava Havla. Prosazovat demokracii a dodržování lidských práv označil Sobotka za povinnost České republiky.