Nekončící tahanice o to, kdy vládní zmocněnec pro lidská práva Michael Kocáb opustí Strakovu akademii, ukončil premiér Petr Nečas rázně tento týden. Kocába na jednání vlády navrhl odvolat.
Jak vnímáte tahanice kolem vašeho odcházení z úřadu? Hrála tam nějakou roli i osobní rovina vztahů mezi vámi a novým premiérem?
Z mé strany žádná zášť nebyla. Nebyl k tomu žádný důvod. Ze strany premiéra nevím, to byste se musel zeptat jeho. Každopádně mě překvapila jedna věc. Jako zmocněnec vlády jsem neskládal žádné účty, neměl jsem možnost seznámit vládu s výsledky práce našeho úřadu. Přitom byla možnost mě pozvat a diskutovat. Neměl jsem s premiérem možnost probrat ani budoucnost agendy lidských práv a budoucnost instituce. Je to něco velmi nestandardního. Premiér je za tu agendu zodpovědný a měl by se s ní seznámit.
Všechny ty peripetie, které se kolem vás odehrály v posledních týdnech, naznačují nějaký osobní spor nebo antipatie Petra Nečase vůči vaší osobě.
Opakuji, že to se musíte zeptat jeho. Já jsem byl neustále připraven a vysílal jsem signály, že jsem ochoten někam přijít a probrat to. Dlouho jsem ho podporoval, fandil mu, neměl jsem ani náznak toho, že by mohlo dojít k nějakému takovému „neladění".
Když hovoříte v této muzikantské terminologii, která je vám blízká, musím se zeptat, co hodláte nyní dělat? Budete se zabývat zase jenom hudbou, nebo se budete snažit u lidských práv zůstat třeba v nějaké neziskové organizaci?
Uvidím. To není tak úplně jednoduché. Taky záleží na tom, zda dostanu nějakou zajímavou nabídku. Ne že bych si tímto způsobem o ni říkal. Víte, já to mám tak, že to beru jako službu. Když jsem dělal odsun sovětské armády, tak jsem se také potom nedržel u armády. Musím ale přiznat, že ta agenda lidských práv mě baví a rád by se jí dále zabýval. Ve funkci ministra dvou vlád jsem si chtě nechtě zvykl tyto věci nějakým způsobem v Česku ovlivňovat. Já zase ale dopodrobna neznám ten neziskový provoz. Abych to vysvětlil - třeba by mě neuspokojovalo sepisovat analýzy stavu lidských práv a podobně.
Jak vnímáte práci svého úřadu v posledních několika letech? Co se vám podle vás podařilo změnit na vnímání místních lidí například v oblasti menšin?
Vnímání lidí jsme ovlivnili nejméně. Myslím si, že tam jsme moc úspěšní nebyli. Otázka je, jestli to vůbec šlo. Ani u předchůdců nemám žádné zprávy, že by se například v oblasti romské problematiky podařilo zásadně pohnout už staletí zapečenými předsudky. To je podle mě práce na mnohem delší dobu. Jinak si ale myslím, že jsme udělali řadu konkrétních činů, to se nedá oddiskutovat.
Které máte na mysli?
Například prosazení antidiskriminačního zákona je zcela zásadní věc. Víte, že to vetoval sám prezident a prolomit jeho veto nebylo vůbec jednoduché. To je jeden z úspěchů, kterých si velice cením. Navíc připomínám, že zavedení takového zákona bylo jednou z podmínek našeho vstupu do EU. Dále připomínám zřízení pietních míst v Letech, v Hodoníně a další. To jsou naprosto hmatatelné výsledky naší práce. Myslím, že jsem měli i podíl na utlumení Dělnické strany. To, jakým způsobem se začaly soudy a policie touto problematikou zabývat, je přeci také změna.
Jedno z vašich mediálně nejviditelnějších angažmá byl spor s chomutovskou primátorkou Ivanou Řápkovou o odebírání sociálních dávek tamním dlužníkům. Proč jste se tehdy vlastně nenastěhoval na týden na chomutovské sídliště, jak jste proklamoval?
No, naše vystoupení proti chomutovské radnici přineslo úspěch a soud ty exekuce zakázal. Paní Řápková si z toho udělala politickou trafiku, pro nás to byla okrajovost. K tomu stěhování na sídliště do Chomutova - oni mě z té radnice tlačili, abych si to šel zkusit, ale to by nemělo žádný efekt. Bylo by z toho akorát virtuální a mediální show. Byla to totální hloupost mě do toho tlačit, proto jsme od toho ustoupili. Já jsem v klidu, bez asistence médií objel řadu romských oblastí v Maďarsku, na Slovensku, v Rumunsku nebo ve Francii. Dozvěděl jsem se o tom víc, než kdybych šel do Chomutova.
Když hovoříte o Francii, jaký máte názor na současné deportace Romů zpět na Balkán a co si myslíte o rozmíšce v EU, kterou to vyvolalo?
Myslím si, že francouzský prezident Nicolas Sarkozy zcela jednoznačně přestřelil. Kritika ze strany Evropské komise je zcela na místě. Francie má právo na svoji imigrační politiku, to jí nikdo nebere. Ale nemůžete to sémanticky soustřeďovat do slova Rom. V tom, jak se nyní ve Francii mluví o Romech, v tom je obsažen ten rasistický podtext. Víme, že dochází k deportacím všech možných dalších menšin, ale stále se mluví o Romech. To stigmatizuje tuhle skupinu. Myslím, že EU si bude muset jasně vyjádřit, jaký postup je legitimní.
