Lidovci jsou v klidu. Mají svého Bonda a Ká odchází

Strana se nerozštěpila, její problémy se vlastně vyřešily jen zdánlivě. Jen se uklidnila. A to je to, o co lidovcům jde především. Mají rádi svůj klid a jistotu. I proto se stal předsedou Cyril Svoboda.

Lidovci mohli udělat vítr ve straně a zvolit razantního europoslance, nebo šokovat voliče poprvé s ženou v čele. Případně zahájit tažení za napravení pošramocené image předsedy Jiřího Čunka. Ale chtěli klid a jistotu.

Michaela Šojdrová, která se odvážně pokusila vybojovat nejvyšší post uvnitř nejkonzervativnější strany, si to možná ani sama nepřipustila, ale neměla šanci. "Strana stále jede v zajetých kolejích," postěžovala si po vlastním neúspěchu při volbě předsedy. A vzápětí se posadila do vozu první třídy právě na těch kolejích a vsadila na Cyrila Svobodu. "Toho znám, je to sázka na jistotu," řekla navíc.

Klid a jistota

A musí to být právě Svoboda, kdo to odpracuje. Ve volebním projevu řekl, že rozkoukávat se nebude. Sjezd mu také zvolil loajální nejužší vedení strany. I protivníci, třeba Miroslav Kalousek, mu jdou z cesty. A pomoc ze strany papeže, který do Česka zavítá čtrnáct dnů před podzimními předčasnými volbami, v kampani se nabízí.

ČTĚTE TAKÉ: Nový předseda chystá průvan v kanceláři strany

Možná to všechno i za cenu, že nebude předsedou celé čtyři roky, jak by to podle stranických stanov mělo správně být. "Druhého Josefa Luxe můžeme hledat dál, ale teď na volební čas potřebujeme právě Svobodu - jistotu," míní lidovci.

Neustálé vzývání někdejšího předsedy a nespokojenost s tím současným ukazuje ještě na jednu paralelu mezi Čunkem a Svobodou. Čunka pronásledoval korupční skandál, i když nedohnal. Přesto prakticky všechnu energii věnoval soudní při a na stranu a politiku všeobecně už se nedostávalo. A taky o tom nechtěl mluvit. Mluvit nechce ani Svoboda, pro změnu o soudním sporu s charitativní organizací, se kterou se přetahuje o činžák v pražských Dejvicích.

Lidová strana možná navenek působí se svou vírou pro některé naivně, ale ve skutečnosti jde o těžké pragmatiky. Ale kampaň podobnou té, co předvádí ČSSD, by ani jeden ze straníků nepřežil bez srdečního infarktu. I když... i to se teď možná změní.

Program máme, ale neprodáme ho

"Velké strany straší. Je to ubohé, ale účinné. Je to věru k zlosti, když programy máme dobré, ale zkazíme to tím, že málo mluvíme k lidem a nemluvíme jejich jazykem," zamyslel se Petr Pithart nad marketingem strany.

Možná by lidovci měli znovu začít malovat pověstný koláč Josefa Luxe a mezi modrou a oranžovou nekompromisně vybarvit své logo, aby voliče přesvědčili. Možná pomůže i čerstvě obnovené usnesení, že do koalice s tichou podporou komunistů nikdy.

Nálepku socialistů, kterou jim stačil během pár týdnů vyrobit Miroslav Kalousek, budou strhávat těžce. "Když se stále situujeme na ose doleva a pak doprava a ještě se přeme o to, kam se vlastně posunujeme, ztrácíme. Nakresleme jinou osu, na jedné straně cynismus a politický pragmatismus, na druhé odvahu a pravdu," nabídl Pithart.

Je to úkol pro Svobodu, kterému právě to nedovolí být podruhé stejným předsedou jako před lety.

Jen ten, kdo Svobodu nezná, by si mohl myslet, že tento na pohled uhlazený diplomat bude jednat v rukavičkách. Půjde na jistotu a bude pragmaticky nelítostný k protivníkům, i když se bude tvářit, že si stejně jako James Bond svůj bílý smoking rozhodně nehodlá ani pomačkat, natož aby mu na něm ulpěla pouhá šmouha.

Foto: ČTK, Robert Sedmík